2.12. 2008 To byl den!

2. prosince 2008 v 22:30 | Katka |  Paničky deníček
Uf, to byl den. Udělala jsem několik pitomých chyb, kterými jsem umožnila Jučce udělat její pitomé chyby. Načež jsem byla naštvaná dvojnásobně na nás obě.
1) Po dost náročném dni v práci jsme jely do Benešova na trénink. Nesundala jsem Juce v autě vodítko, neb nás jelo hodně a seděla pod nohama jedné kolegyně. Juka vodítko překousala. Už dlouho to neudělala, tak mě to ani nenapadlo. Nu což, stane se.
2) Před tréninkem obedience jsem ji chtěla ještě vyvenčit, tak jsem zajela ke Konopišti do parku a vyšla si s ní na volno. Chyba - terén se hemžil desítkami nablblých bažantů, kteří ještě nevědí, že je za pár dní všechny postřílejí. Dnes zažili test svých únikových reakcí a zvýšenou hladinu adrenalinu. Ti chytří to vezmou jako varování a rychle se odstěhují do bezpečnějších končin. Když jsem viděla prvního, říkala jsem si "v pohodě, ani si ho nevšimne, vždyť už tak pěkně poslouchá a nechá se odvolat už i od prchajících srn" Jenže hejno hysterických bažantů, to bylo na ni moc silné kafe. Nakonec se mi povedlo zkřížit jí cestu a povel "lehni" zabral. No ale ty nervy!
3) Po tréninku, kdy jsem už toho měla za celý den dost, jsem si koupila po dlouhé době konzervu oblíbeného tuňáka. Je to děsně neekologické, jíst téměř vyhubený druh, ale už mi bylo všechno jedno. Měla jsem prostě na něj chuť. Jistě tušíte, jaká byla třetí chyba - ano nechala jsem otevřenou konzervu na stole a odešla si dolů pro čaj. Jak jdu zpět po schodech, slyším podezřelé mlaskavé zvuky a řvu: "Jukóó fůůůůj!!" A miláček Jučka hned stojí ve dveřích s výrazem "Co se děje?" a rybím zápachem z tlamy. No větší část tuňáka mi zbyla a ač se možná mnozí otřesete odporem, já ho prostě dojedla. No a co.

Takže bilance dne:
Počet zničených vodítek: 1
Počet vystresovaných bažantů: cca 20
Poměr tuňáka připadající na Juku a mne: 1:5 (v můj prospěch, cha chá)
Počet zdařilých tréninků: 1
Poměr úspěšných a neúspěšných odvolání od zvěře: 2:1

No vlastně to nebyl až tak špatný den.
 


Komentáře

1 Henrika a Bady Henrika a Bady | 3. prosince 2008 v 13:48 | Reagovat

Ha ha, to známe.. sežrané svačiny a podobně.. jinak u nás takhle vedou slepice, poslouchat prostě v té chvíli zapomene (taky má takový fanatický nepřítomný pohled?) A ten tuňák? Taky bych ho dojedla... no co no.. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 


Naděje pro čtyři packy