12.2.2009 Juka - vzorná žákyně

12. února 2009 v 21:36 | Katka |  Paničky deníček
Dnes jsme byly po dlouhé době na tréninku obedience. Chvíli to vypadalo, že tam budeme samy, ale za chvilku dorazila i Anička s borderkou Vendulkou. Pejsiny si hezky hrály a vyjímečně dobře spolu vycházely. Juka byla ze cvičení vyjímečně nadšené, vše dělala s chutí a děsně se snažila. Dokonce i chůze u nohy byla tentokrát opravdu radostná, alespoň na naše poměry. Moc jsme si trénink užily.
Jediná věc mi dělá starosti - trochu se nám zhrošil aport. Když hodím činku do sněhu, tak ji Juka nebere uprostřed, ale za širší konec, asi přesně nevidí, kde je ten prostředek a když na i houknu "noprosimtějaktodržíš?" tak si činku nadhodí a srovná. Je to celkem legrace, ale raději bych, aby ji brala správně. Druhá věc je, že ji činka začala natolik zajímat, že po ní sice rychle vystartuje, ale pak si ji chce ještě užít a nevrací se přímo ke mně, ale (potvora) běží s ní ještě kus dopředu a pak s ní obloukem milostivě přijde. Pomáhám si různými výkřiky "honem, honem", "honem - ke mně - přines", abych její návrat urychlila. Ale mám radost, že jí to začalo bavit.
Když jsme měly obedience dost, zkoušely jsme trénovat zóny na ášku metodou "hledej páreček" u paty áčka. A docela pěkně nám to fungovalo, lépe než míček.

Při odchodu jsme potkaly pána s rotvajlerem. Těch se docela bojím. Chvíli si hráli, ale pejsek byl na Juku trochu moc hr a hlavně třikrát větší a desetkrát těžší. Chvílemi se ho tak bála, že když k ní běžel, začala kňučet předem, jako kdyby ji už kousnul. Nakonec jsem hrdinně odblokovala tlustého rotvajlera vlastním tělem ("Tak to by stačilo, brouku."), ukončila hru a zachránila tak svou nebohou fenu před jistým oslintáním. To jsem zase v jučílích očích poporostla. Bylo mi to už třeba.

Sečteno a podtrženo byl to úspěšný den. Nepočítám-li ovšem ranní další nepovolený úprk za zvěří a ignoraci mé oblíbené trojice povelů "zpátky" raz-dva-tři "ke mně" raz-dva-tři "tadý tadý tadý" raz-dva-tři. Odcházím: "Tak si trhni packou a už za mnou nechoď". Sleduji jak zatímco odcházím Juka běží zpět a zalehává kousek ode mne, neb ví, že se děsně zlobím. Jdu dál. Běží za mnou. "Jdi pryč!" Zalehne a kouká, já jdu dál a po očku pozoruji, jak mne v patřičné vzdálenosti následuje. Ještě dvakrát ji pošlu pryč a nakonec ji beru na milost a přivolám - dokonalé předsednutí a oddaný výraz. Dostává odměnu. Ještě opakujeme několik cviků z posušnosti. Vše dokonale a rychle provedeno. A nejlepší na tom bylo, že jsem se ani trochu nerozčílila.
No pokud někdy půjdeme na závody v obedience, měla bych před tím sehnat nějaké ty srny. :-)
Pokud se ptáte, proč jsem ji neměla na stopce, tak proto, že se nám včera přetrhla a nestihla jsem si ještě pořídit novou, 30-ti metrovou.

Sečteno a dvakrát podtrženo: byl to úspěšný den.
 


Komentáře

1 Bára a Zelda Bára a Zelda | 12. února 2009 v 23:21 | Reagovat

Jéé, holky, v kolik jste tam dorazili??? My tam čekali do půl 4, psala jsem Lucce jestli přijde a ta bohužel nemohla, tak jsme to vzdali :( Škoda...

2 Juka a Katka Juka a Katka | 13. února 2009 v 15:27 | Reagovat

No já myslela, že je to až od 16h, tak jsme přišly asi v 16:09h.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 


Naděje pro čtyři packy