26.2. 2009 Je fakt nemožná!

26. února 2009 v 16:26 | Katka |  Paničky deníček
Kdo? No přece ta stopka. Už jsem si konečně pořídila 30m šňůru a vyrazily jsme na ní na procházku. (Pokud jste zapomněli, tak proto, že Juka opět začala honit zvěř a je to čím dál horší. Samozřejmě každým prohlaným zajícem se jí tento zvyk posiluje. Takže musíme zase začít od začátku a učinit přítrž tomu posilování. ) Zprvu jsem byla z nové šňůry nadšená. Délka je tak akorát, aby pes neměl pocit, že na nějaké šňůře vůbec je. Ale včera toho bylo na mě vážně moc: tma, hluboký sníh nepříjemné konzistence, jen úzká pěšinka, stromy okolo. Popíšu vám proces, který se jako smyčka opakoval a si každých 5 minut:

Jdu po úzké stopě ve sněhu nebo různě vedle ní, abych nešlapala na stopku, jež se táhne ode mne k Juce právě onou stopou. Jelikož sníh i šňůra jsou bílé a je tma, dá mi to dost práce. Proto si nevšimnu, že Juka leze do lesa a cosi tam čmuchá. Obíhá stromy a čím dál více se zamotává. Nutím ji obíhat opačným směrem, ale výsledkem je stejně: dokonalá pavučina upletená ze stopky mezi lesními stromy, stále více vytočená panička blížící se k histeráku, neslušné výrazy ozývající se nočním lesem a nic nechápající pes.

Vydržela jsem asi 5 opakování tohoto příběhu a nakonec to vzdala a odepla psa ze šňůry. Juka zajásala a vzápětí prohnala zajíce.

Své skóre vylepšila dnes ráno prohnáním početného stádečka srn, které se motalo kousek za naším barákem. Tím byla velmi rychle ukončena procházka a já se dnes konečně dostala trochu dříve do práce.

Večer zase vytáhnu tu pitomou, otravnou, nemožnou leč účinnou stopku. Jak já jí nesnáším!
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 


Naděje pro čtyři packy