10.5. 2008 Game over - konec hry zdarma

10. května 2009 v 19:57 | Katka |  Paničky deníček
Včera jsem zakázala tchánovi házet Juce klacíky, šišky a vůbec cokoliv. Dlouho jsem se k tomu odhodlávala, jelikož to pro něj byla jedna z mála životních radostí a Juku to děsně bavilo a vylítala se. To jsem ocenila třeba tehdy, když jsem měla nějakou práci nebo byla nemocná. Jenže za chvíli si z něj udělala otroka-vrhače. Navíc ji přes můj výslovný zákaz občas poveloval. Juka ho většinou hned neposlechla, tak povely opakoval donekonečna. Já jsem vždycky chtěla, aby Juka přinášela radost lidem okolo a působila tak trochu psychoterapeuticky na ty, kdo potřebují obveselit. Jenže teď mi přijde, že je to jako kdyby mi ji někdo neustále pamlskoval zadarmo. Zájem o práci a o mou osobu klesá. Co by se snažila, když u dědečka dostane míček jen tak.
Teď už dva dny Juce tchán nic nehází. Juka se moc diví. Pořád mu nosí hromady klacků a šišek a nechápe, že nic nebude. Naštěstí tchán pochopil. Díky Bohu se mi to povedlo říct tak, že se neurazil. Uvidím, jestli nastane nějaká změna. Zatím ji cvičení stále moc nebaví déle než 2 min.

Také si kladu otázku, zda pokles mé autority a popularity souvisí s momentální nemocí. Říká si Juka "Ha alfavlčice je nemocná, zkusím své štěstí."? Nebo "Ta nudná ženská, co si namlouvá, že je alfavlčice je nemocná. Najdu si někoho jinýho."? Dost často, když po ní něco chci, tak dává najevo, že na mě kašle. Neustále ji musím umravňovat. Neustálé "Kam jdeš?", "Co to je", "Kde máš bejt?", "Co jsem řekla?" mě už unavuje.

Tak mě napadá, že když jí nebaví cvičit, že se na ní můžu taky 1-2-3. Mám dost jiné práce než se s ní otravovat.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 


Naděje pro čtyři packy