6.6. 2009 Opět na Vlčárech

9. června 2009 v 18:13 | Katka |  Paničky deníček

V sobotu ráno jsme si zbalily věci a před odjezdem šly na rychlou venčící procházku do lesa. Šla jsem s mokrou hlavou, jelikož jsem neměla náladu na řešení Jučílí fobie z fénu. Jak se za chvíli ukázalo, musela jsem se potýkat s jinou její fobií, a to z motorové pily. Rozsypala mi náruč hub, jak se zmítala na vodítku ve snaze zdrhnout. No děs, vůbec jsem to nezvládala, jak jsem se vytočila skrz ty houby. Ale nakonec se mi vrátil zdravý rozum a s povelem "koukej" jsme to nakonec přestály docela dobře. A pak k čemu je prý ta koukací chůze. Všem obedience skeptikům mohu říct, že koukací chůze je nesmírně užitečná, když je třeba, abychom obrátili pozornost pesana na sebe od příliš silných vjemů (motorovka, hejno slepic, srnka, agresivní kolemjdoucí pes aj.) Používám to čím dál častěji. Takže první psycho jsme měly za sebou ještě než jsme vyrazily na free sobotu k psímu psychologovi (zkráceně psíchologovi) Desenskému.

Na Vlčárech bylo tentokrát méně účastníků než minule, jelikož předpověď počasí neslibovala nic příjemného. Nakonec ale skoro vůbec nepršelo. Juka už tam byla skoro jako doma, takže byl vidět velký posun. S každým psem se slušně pozdravila, ale s žádným si pořádně nehrála.
Jeden německý ovčák si zato chtěl hrát s ní, ale poněkud drsnějším způsobem, takže jsem si vyzkoušela ukázkové odblokování cizího psa v praxi. Vyběhla jsem k nim, dala povel "ke mně" a Juka hups za mně a vykukovala mezi mýma nohama, jak ovčák mizí. Všichni okolo se moc bavili.

Někteří pejskaři postávali kolem a volali "Haló, kdo si chce pohladit našeho pejska?" Přemýšlela jsem, co se za tou nabídkou skrývá, jestli na mě nechtějí trénovat svého lidožravého mazlíčka. Ale ukázalo se, že jsou to naopak bázlivky. Tož jsem se chvíli věnovala mazlení bázlivých psů, zatímco Juka se věnovala válení v zelených kobylincích. Doma jsme pak dostaly od páníka vynadáno. Jinak byla Jučka hodná až na pokus o útok na sekačku a pokus o šikanu jedince "poraženého" ve štěněcím souboji. Vše zaraženo v zárodku dotazem "Kam jdeš?" Hurá. Přece jen si Juka jednoho kámoše našla, ovšem nikoliv psa, ale kluka, kterého bavilo házet jí do omrzení klacíky.

A jaký poznatek jsem si odnesla tentokrát? Pokud má Juka klacíček nebo hračku a jde jí ho nějaký pes vzít, nesmím mu to dovolit. Juka totiž potřebuje zvednout sebevědomí a zjistit, že to těm psům neschvaluji a nedovolím. Je to jako slidmi. Když si budu myslet, že jsem hadr a každý má právo se na mně vytahovat, tak to taky ti okolo budou dělat. Pečlivě jsem to tam trénovaly. Vzala jsem disk a chodila mezi psi a házela ho Juce. Hned se našlo pár psů, co si myslí, že všechny hračky na světě jsou jejich. Ale po chvilce už nebylo na kom trénovat - světe div se - žádný pes už neměl zájem o Jučky disk nebo klacík.

No a na závěr jsme pomohly hrabat trávu. Teda já hrabala trávu a Juka v nestřežených chvílích požírala kobylince.



Komu se nelení, tomu se zelení, ale zase pak musí do vany:


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 


Naděje pro čtyři packy