20.-24.7. Výcvikové soustředění obedience

27. července 2009 v 11:31 | Katka |  Obedience
Zúčastnily jsme se výcvikového soustředění obedience s Petrou Florschuetz v České Lípě. Dorazily jsme tam o den a půl později, protože Juka ještě trochu kašlala a brala antibiotika. Hned na začátku, kdy jsme dělaly chůzi u nohy jsem zjistila, že pamlsky, co jsem si pečlivě nasušila a napekla jsou mi na nic, jelikož jsou všechny nakrájené na malé kousky. A Petra nás učila cvičit chůzi u nohy s dlouhým hranolkem sýra nebo párku v ruce. První den byla Jučka trošku bázlivá, navíc ji vyděsilo, když figuranti na obranách práskali bičíkem. My jsme se pochopitelně jen chvilku koukaly. Celé čtyři dny jsem se neustále dovídala, co všechno dělám blbě, a že mám úplně nemožné hračky, takže to bylo psychicky náročné i pro mě.

Asi druhý den pobytu mě napadlo, že jsem tam možná jen pro to, abych si uvědomila, že obedience není pro nás. Modlila jsem se, aby nám Bůh dal nějaké povzbuzení, nebo to asi nezvládnu a pojedu domů. No a pak jsem dělali čtverec a Juka byla veselá a konečně bylo něco alespoň trochu dobře a tak jsem vydržely až do konce.

Bydlely jsme s Jukou ve stanu, což byla pro ni taky novinka. Zvláště dramatické to bylo za bouřky, kdy jsem držela tyčky stanu, aby nám neuletěl a snažila se tvářit suverénně a že si to užívám, neb Jučka se klepala stočená na spacáku do klubíčka. Za celé čtyři dny snědla jen jedno normální jídlo, zbytek jsem vyhodila. Asi byla přežraná pamlsků. A to pokračovalo i doma, tak jsem zvědavá, zda zase začne normálně jíst. Po návratu domů byla Juka trošku mimo, lítala po bytě, kňučela a snažila se vyhrabat si na různých místech pelíšek. Celou noc chodila sem a tam a nemohla se uvelebit. Byla asi poněkud přetažená.

A co jsme se naučily nového? Chodit u nohy na dlouhý pamlsek, rozveselovat se hrou u paničky namísto házení míčků kamsi daleko, hledat napachované dřívko v trávě, vysílat psa pro hračky do různých směrů a další věci. Zábavné hry, které jsem dělali jako přípravu na výuku různých cviků, se mi líbily ze všeho nějvíce a doufám, že si je někdy zahrajeme i na našem cvičáku.
Na závěr soustředění jsme si všichni vyzkoušeli, jak vypadá zkouška (v našem případě) OB-Z.Ovšem s pamlsky a hračkami a na takové úrovni, jak jsme v jednotlivých cvicích pokročili. Nejlíp nám šlo nesení aportu, aport přes překážku a úplně nejlíp polohy. Tedy to, co jsme na kurzu vůbec necivičily, jelikož jsme přijely později :-)

Nejdůležitější poznatek z kurzu pro mne byl, že musím Juku mezi cvičením dávat do kotce (stanu nebo někam jinam), aby se na cvičení těšila. Když sedí se mnou celou dobu u placu, tak je otrávená a nemá chuť pracovat.

Po soustředění mám dojem, že neumíme lautr nic a vše máme špatně od samého začátku. Juka se evidentně na place bojí a je jasné, že pak nemůže cvičit. Je nejistá, jelikož jsem zřejmě s výcvikem postupovala moc rychle, dříve, než měla jistotu u předchozího kroku, že ví, co po ní chci. Teď je tedy otázka, do jaké míry jsou tyto mnou napáchané škody napravitelné. Každopádně musím téměř u všeho jít o krok i více zpět, což taky může znamenat začít prostě znova.

Na závěr zbývá říct, že vidět Petřiny kníračky byl opravdu zážitek a že obedience může být překvapivě divácky atraktivní.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 


Naděje pro čtyři packy