Bylo, nebylo...

16. července 2009 v 9:13 | Juka |  Jučílí deníček
haf-chrrr-chlll-síp-frk pejsani! Mám pořád ještě trochu kašel a rýmu, ale jinak se mám dobře. Pšík. Dostávám jednu dobrou a jednu nedobrou meducínku. Ven teď chodíme málo, ale když jdu tak skáču radostí a lítám jak torpédo. Nejvíc mě štve, že když chci štěkat, tak se rozkašlu. To je nefér. Ten sousedovic všivák Ben si myslí, že si může beztrestně štěkat na celou ves, jako kdyby mu to tu patřilo. Ale tady to všechno od plotu k plotu je MOJE.
Tak tady ležím a vzpomínám. Tudle jsme s paničkou šly jako obvykle na prochajdu kolem domu, kdy bydlí smečka tří psů. Šéfuje jim taková pidifenka Sára. Občas utečou a štěkají na nás, ale my je s paničkou vždycky zaženeme. Tentokrát utekl goxer Bady a šel k nám. Stál a koukal, my jsme taky stály a koukaly. Jeho panička ho volala, ale on nic. Badyho znám, už jsme se jednou očmuchávali a byl celkem fajn. Jenže najednou odněkud vylítla ta malá směšná fůrie Sára, prosmýkla se kolem paničky a hups na mě. A na to po mě Bady taky vystartoval a už mě oba tlačili do pangejtu. Jenže v tom po Badym vystartovala panička a taky jeho panička a obě mu nadávaly do zmetků. Sára s Badym ještě na nás chtěli jít, ale panička je vždy odehnala. Chtěla jsem zmastit tu malou fenu, ale panička mi to nedovolila a šly jsem pryč. Bylo to bezva!
Ještě když jsme se vracely z procházky, slyšely jsme jak jejich panička volá do kraje: "Sáro, Bady".
Od té doby se k tomu baráku vždycky těším a div jim nepodlezu pod vratama na dvůr. Doufám, že zas někdy utečou. Panička se tomu děsně diví, protože asi neví, že není nic lepšího než vyhrát!
Haf! Chrch. Pšík.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 


Naděje pro čtyři packy