10.12.2009 Přírustek do smečky!

11. prosince 2009 v 18:12 | Katka |  Paničky deníček
Ve čtvrtek 10.12. jsme si s Jukou přivezly z útulku v Maršovicích novou kámošku. Neměla žádné jméno, tak jsem jí je vymyslela: jmenuje se už dva dny "Kru" (čti Krú). jestli se ptáte, proč takový blbý jméno, tak proto, že mě to napadlo po cestě z útulku a už jsem se ho nezbavila. Navíc jsem chtěla jméno krátké, výrazné a jasně odlišitelné od "Juka".
Tak a teď něco o Kru. Je to kříženka střední velikosti, černá s pálením. Pokud by nebyla v naší sportovní smečce, asi by z ní byla brzy koule, jelikož je děsně žravá. Je jí asi tak jeden rok, takže ještě je to mlaďoška. Dva měsíce žila v útulku v Rokycanech, odkud ji dva dny před naším setkáním přivezli do Maršovic. Více o její minulosti nevím. Původně jsem se jela podívat na jinou fenku, takovou bázlivou zrzuli. Říkala jsem si, že se na ty bázlivky budu specializovat a zúročím zkušenosti s naší Jučildou.
No zrzuli si ve stený čas odvezl hodný starší pán, který pro ní bude určitě jistotou a útočištěm. Mezitím paní z útulku šla provětrat Kru. Pobíhala a bláznila jak torpédo, navíc byla děsně mazlivá a k ostatním psům přátelská. Tak už jsem se moc nerozmýšlela a po otestování s Jukou jsem ji naložila a už je moje. U nás se její temperament užije.
Dnes je náš druhý společný den. Holky se pomalu poznávají. Juka se snaží dominovat, ale je v tom děsně nejistá. Kru se zatím podřizuje a doslova podlejzá a hází záda. Ovšem když Juka šla přes místo, kde měla před tím buvolí kost (v té době už ovšem sežranou), pěkně po Juce vystartovala a nato já zase po ní. Tak jsem na to zvědavá. Včera Juka koukala ze mě na Kru a zase na mě, v očích otázku: "Todle bude u nás bydlet? Co s tim budeme dělat?"
Takže nedělám skoro nic jiného, že je pozoruju, co dělají. Včera otravovala Kru Juku a chtěla si hrát, dnes zase obráceně. Visím na stránkách Rudy Desenského v rubrice "Dva a více psů" a čtu a čtu. Je to opravdu zajímavý etologický projekt, mít dva psy (feny).
Venku je Juka king, jelikož lítá na volno sem a tam, zatímco Kru běhá se stopovačkou a nehne se ode mne. Chtěla by taky lítat s Jukou, ale bojí se jít ode mne dál, tak kňourá. Taky Juce nestačí, nemá moc fyzičku. Není divu, v útulku na ni samozřejmě nemohli mít moc času. Ale to se časem vylepší, drápky se obrousí. Juka si tím venku zvedla sebevědomí, ještě si není jistá, ale tuší, že asi povýšila a je teď děsně důležitá. Tak uvidíme, co to udělá. Zatím Jučílí pozici posiluju (první dostane jíst, může na gauč vedle mě) ale nedovoluju jí malou šikanovat a malé zase nedovoluju Juku válcovat. Doufám, že Juka brzy získá větší jistotu a nebude se malé bát. Ale je dost pravděpodobné, že to malá bude časem zkoušet, až se otrká nebo až bude starší. To jsem na sebe zvědavá a na ně taky. Zatím to vypadá, že je dobře socializovaná, ničeho se nebojí (jen trochu nápřahu, když něco házím Juce), má ráda lidi i psi. Autem jezdí suverénně, jsem moc ráda, že za jízdy nezvrací! To by byl fakt problém. Doufám, že tato změna pomůže i Juce trochu si vylepšit sebevědomí a ne naopak, jestli to nezvořu.
Kru má jednu zvláštnost - paspárky na zadních nožkách. Rostou jen z kůže, nemají kostěný základ. Přemýšlím, zda by nebylo lepší jí je nechat odstranit, aby se jí nezatrhli při agilitách nebo jiném sportu.
Noc jsme strávili dobře, celá smečka v jednom pelechu. Pejsiny pěkně hřály.
Kru jsem začala krmit syrovou stravou jako Juku, což ji způsobilo trošku nadýmání, které bylo nepříjemné hlavně kolegům v práci, kam jsem si ji na dopoledne vzala. Museli jsme opravdu hodně větrat. To bylo tím pekingským zelí, Juce to dělá taky trošku problémy. Takže jsem místo něj koupila raději salát.
Zítra jdeme s Jukou závodit na Podblanický pohár. Trochu jsme si pocvičily na dvoře, nejdřív s Jukou a pak s Kru. Holky na sebe koukaly přes prosklené dveře a vzájemně si cvičení záviděly. S Kru zatím cvičím přivolání na stopovačce (jde jí pěkně, asi už ji někdo učil) a sedni. To je důležité, jelikož dost skáče po lidech, hlavně má-li dotyčný něco k jídlu. Povel sedni díky nápovědě od Juky pochopila za 3 minuty, tak jí to asi půjde. Její záliba v jídle by se dala nazvat zběsilostí. Výhoda pro výcvik, ale jídlo jí budu muset asi odvažovat. Třeba jí to trochu přejde, když bude mít zkušenost, že jídlo je každý den dvakrát a nemusí si dělat zásoby :-)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 


Naděje pro čtyři packy