Druhý příběh geopsa Honey

17. června 2013 v 17:24 | Honey |  Hanynčin deníček
Ahoj, jmenuji se Honey Bee a jsem geopes. Teda geofena. Na rozdíl od obyčejných psů mě zajímá každý kámen a proto se ve volných chvílích věnuji geologii. Zejména mě baví jezdit na exkurze s odborníky geology a poslouchat všechny ty zajímavé příběhy, jak vzniklo to všechno, po čem tady běháme. Rozhodla jsem se, že v našem geoparku Kraj blanických rytířů poznám doslova každý kámen. A tuto sobotu jsme na tom pilně pracovala. Můj fotopříběh z předchozí exkurze si můžete přečíst a prohlédnout tady.

Tak tady jsem na místě bývalého zlatodolu Roudný. To, v čem tady lítám, je písek, který sem vyhodili, když z něj pomocí kyanidu vyloužili zlato. No nebojte, bylo to už dávno a packy mi to nesežralo. Protože je tu píseček jak na pláži, žijí tu vzácní hmyzáci, co mají rádi teplo. Všelijaké vosičky a taky svižník písčinný. Jen počkej, svižníku, však já tě najdu.


Tohle jsou rozbité tavící tyglíky. V nich se zahříval zlatý amalgám, rtuť se pak odpařila a zbylo zlato. Kousků tyglíků je tu celá hromada. Přijeďte se podívat na novou naučnou stezku Zlatodůl Roudný, která se otvírá 13.7. 2013 a můžete si taky jeden odnést na památku.






Tak tady sedím pod věží hradu Šelemberk u Mladé Vožice. Z věže je krásně vidět Blaník a Blanická brázda. To není jako bramborová brázda. Blanická brázda je tak velká, že musíte vylézt na věž, abyste jí aspoň trochu viděli. Je to propadlina, která vznikla, když se tu zemská kůra rozlomila, kousek se posunul níž a kousek zase výš. Říkala jsem, že to asi byla pěkná šlupka, ale prý to trvalo hrozně dlouho, že byste si toho ani nevšimli. Dneska touhle brázdou teče řeka Blanice a taky kousek řeky Sázavy. No a v této Blanické brázdě já bydlím, představte si to!




















Tohle vypadá jako obyčejný šutr v lese. Ale pozor! Tady pod Šelemberkem se nachází dva druhy obzvláště těžkých šutrů. Ty černozelené jsou hadce a tohle je eklogit. Oba vznikly ve veliké hloubce, a jak je to tam pěkně zmáčklo, tak jsou to fakt hustý šutry. Proto jsou tak těžké. V tomhle je navíc spousta malých granátků. To byste do takového olezlého šutráku neřekli, což?






Tak pane kolego, koukám, že vás ta expedice dost zmohla. A neplazte na mě ten jazyk, nebo vás oblíznu tím svým. Uvidíme, kdo ho má delší.























Tak to je konec mojí druhé geologické expedice. Moc jsem si to užila a těším se na další pozvávání geoparku Kraj blanických rytířů.

Vaše Geo Honey Bee
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 


Naděje pro čtyři packy