Kyje - lije a lije

2. června 2013 v 20:05 | Katka |  Agility
Náš včerejší den by mohl být dobrým příběhem pro odrazování lidí od agilit. Takže pokud chcete začít závodit, raději to nečtěte.

Loni na podzim jsme začaly s oficiálními závody a abych nezakrněla, přihlásila jsem se hned na několik, mezi nimi též na Velkou jarní cenu v Praze Kyjích. Na programu bylo i mistrovství kříženců, tak proč nezměřit síly s dalšími vořechy. Nelitovala jsem tedy peněz, přihlásila všechny tři psice plus Krú a Honey ještě na mistrovství a těšila se na závody. A co bylo dál?

To takhle celý pátek večer strávíte balením věcí. Je jasné, že bude pršet, takže balíte holiny, pláštěnku, věci na převlečení, pochopitelně dvě klece pro psy, vaříte jim maso na odměny, zatímco svoji večeři už jaksi nestíháte, do igelitu pečlivě balíte průkazy, svačinu, programujete GPSku na cestu, ale pro jistotu berete i vytištěnou mapu. Prezence je v 7:30, ale vy tam chcete být včas a v klidu složit klece, psy ubytovat, vyvenčit, odprezentovat atd. Takže dáte budíka na 5:30, ale stejně půl noci nespíte, protože se bojíte, že zaspíte. Když budík konečně zazvoní, jste úplně vyřízení, ale donutíte své tělo vstát, obléct se, loknout si čaje a nasáčkovat psy i sebe do auta. A už se jede. Zatím dobrý. Rádio pěkně vyhrává, stěrače stírají, světla svítí, navigace naviguje, psi zvědavě vykukují z okýnek. Jste odhodláni si tento den užít bez ohledu na okolnosti. Bez potíží nacházíte cvičák, kde na vás zvesela mává organizátor v oranžové vestě. Tak a to byl na dlouho poslední příjemný okamžik.

Špatná zpráva je, že kvůli dešti se nemůže parkovat u cvičáku, ale na hrázi přes potok. Bezva! Kolečka ke klecím jste nechali doma, protože podle mapy se parkuje hned u cvičáku. Takže vlečete tu drátěnou hrůzu, co se nadá pořádně chytit, zatímco psi na vodítkách vlečou vás, jelikož právě vylezli z auta a jsou dychtiví nových zážitků. Všechna předsevzetí jsou v háji a řvete naprosto zbytečně "Netahej, kurnik netahej mě." Uvědomujete si trapnost a neefektivnost svého počínání a tak toho necháte a zastavujete poctivě každé tři metry, když psi zatáhnou. No alespoň si na chvíli odložíte tu klec. Konečně jste na místě, trochu se uklidníte a na třikrát ještě dojdete pro ostatní krámy, konečně máte ubytováno a odprezentováno, pěkně včas. Závod teprve začíná, ale vy už jste naprosto vyřízení z toho nevyspání a stěhování. No aspoň, že neprší.

Pršet ovšem začne ihned, jak pískne na poprvé píšťalka a nepřestane po celý den. Nu což, hledáte nějakou startovku a program. Bezva! Vaše kategorie i velikosti běží pochopitelně poslední. Sice jste tu byli včas na 7:30, ale na řadu přicházíte v půl jedenácté po té, co odběhne 50 psů kategorie S a všichni A3 a A2 psi. Únava, zima a nervozita odvedli svoji práci a výsledek je - průjem. Výborně, záchod společný pro všech 100 lidí na akci zrovna moc nesplachuje, ale nakonec si poradíte. Uf.

Tak konečně na prohlídku! Agility se zdá celkem v pohodě, nic, co by se nedalo zvládnout. Tak teda běžíte a potvrzujete, že člověk opravdu podá max. 75% výkon oproti tréninku. Teda ve vašem případě spíše 60%. Získáte podezření, že do slalomu je nejspíše puštěn elektrický proud, protože psi do něj absolutně nechtějí. Juka si toho všimla až před poslední tyčkou, ale ostatní dvě na slalom hledí s neskrývaným odporem. Krú proběhne skrz slalom a jde si přečíst číslo, jestli to běžíte fakt ve správném pořadí. Máte smůlu. Slalom je v KAŽDÉM dnešním parkuru. Člověk by se nezlobil, kdyby ho třeba občas vynechali, ale to oni ne. S každým dalším během získávají vaši psi k této překážce větší a větší odpor. Je-li slalom na rozhraní bláta a trávy, Honey je ochotná běžet jen po té straně s trávou. Krú do každé branky nejprve povzbuzujete, pak lákáte, pak přemlouváte, nakonec kázníte a jestli tam bude ještě jedna tyčka navíc, tak už fakt začnete vyhrožovat. Juka vystartuje předčasně a zcela zruší vaši pečlivě připravenou a nachozenou koncepci. Na mokré kladině se málem vymázne a běží chvíli na místě jak v grotesce. Uf, dobře to dopadlo. Na vývěsce není včas startovka mistrovského běhu, takže nevíte, že si nestihnete vyvenčit třetího psa, dobíháte z venčení sprintem na parkur, vlečete za sebou chudáka Honey, která je díky tomu celá od bláta. Honey běží tak zhnuseně a pomalu, že jí omylem utečete a ona mine skočku. Dnes už podruhé. Už jste tak zblblí, že už nevíte, v které části parkuru jste a zaběhnete si první část dvakrát, čímž disknete už beztak zkažený běh. Sorry, Honey, mistr kříženců letos rozhodně nebudeš.

Mezitím postáváte v dešti, vyléváte vodu z plachty na klecích, na chvíli se ohřejete v klubovně, dáte si párek. Nikoho tu neznáte, zachytáváte utržky rozhovorů. Je vám na nic, jak někteří lidi mluví o svých psech a o ostatních lidech. Samá kráva, co schodila tyčku, blbec, co nevidí díru do tunelu a rozhodčí, který nevím co ... Říkáte si, "Co tu vůbec dělám, když neumím běhat a mezi všemi těmi poletujícími krávami, blbci, debili a dalšími nepublikovatelnými výrazy si připadám jak E.T.?"

Už zbývá poslední jumping. Rozhodčí je moc hodná a vzhledem k situaci ho postaví opravdu lehký, běhavý, žádné komplikace. Akorát pro Juký. Už je vám všechno jedno. Psům i sobě slibujete, že to už je opravdu poslední běh. Nachodíte si to tak, jak si to ideálně představujete, buď všechno nebo nic. Nervozita je dávno pryč, medailové šance zmařené, takže si to prostě jen tak zaběhnete. Běžíte vážně krásně, až ke slalomu. Černošky už musíte pomalu prosit na kolenou, aby proslalomovaly do konce. Ale Juka v totálním lijáku běží parádně, slalom bez chyby. Na výsledovce bylo 1 odmítnutí - už ani nevíte za co. Je vám to jedno, všechny dnešní běhy se vám pletou. Ale stejně běžela krásně.
Na výsledovce se nacházíte někde dole mezi posledními, co doběhli a mezi těmi, co nedoběhli, ale ejhle - Krupí je třetí ve zkoušce LA1. Tak přece něco. A nakonec i pár slov s docela milou veselou paní.

Konečně do auta, psi se hrnou do kufru nadšeně jako ještě nikdy. Převlíct do suchého, zapnout topení, utřít zafuněná okna. Jedete domů. Auto smrdí mokrými psy a zapařenými kopačkami. Rádio pěkně vyhrává, stěrače stírají, světla svítí, navigace naviguje, jen psi už nevykukují z okýnek, chrní. A vy si říkáte: Mám já tohle zapotřebí?

Zbývá dodat, že organizátoři to měli vážně těžké a není rozhodně jejich chyba, že při vzpomínce na tento závod se ještě i za pár dní otřesu.

Epilog: Druhý den zatopila cvičák v Kyjích povoděň. Nechaly jsme tam výkonnostní průkazy. Asi uplavaly...

Epilog 2: Instruktoři zážitkové pedagogiky říkají: Zážitek nemusí být kladný, hlavně že je silný.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 


Naděje pro čtyři packy