Agility

Zimní pohár Všetice

2. listopadu 2014 v 15:45 | Katka
Včera jsme si s Honey užily prima jumpingové závody na Zimním poháru ve Všeticích. Byla to Honey halová premiéra. Při vstupu do jízdárny plné psů a lidí sice nejdřív koukala trochu vyjeveně, ale na parkuru jí to vůbec nevadilo. Běhala moc pěkně a mám velkou radost, že už mnohem líp trefovala slalom a vůbec moc pěkně reagovala. Co nám poněkud chybělo, byla rychlost. Takže: první běh disk - celou dobu dobrý, ale na závěr jsme se chytily do tunelové pastičky a Honey vlítla do nesprávné ze čtyř možných děr. Druhý běh byl čistý, ale dostaly jsme 0,09 trestných bodů za čas. Bezpochyby proto, že jsem se v samém závěru ocitla trochu někde jinde, než jsem plánovala a poněkud jsme se zamotaly. Třetí běh jsme dokončily s jednou chybou - výpadek na konci slalomu.
Celkově jsem spokojená, myslím, že nějaký posun je vidět, hlavně tedy s tím slalomem a také že nám pěkně vyšly všechny náročnější úseky. Určitě i díky tomu, že jsem mohla pozorovat, jak běhají ostatní a včas zavrhnout svůj původní plán. Je to super, když člověk neběží hned první.
Krásný zážitek bylo pozorovat některé týmy, jak jim to pěkně jde, jak jsou někteří páníčci a paničky při běhu elegantní, úsporní a efektivní a pejskové ukrutně rychlí. Ale nezávidíme, naopak se inspirujeme. K vánocům si přeji velký balík prostorové orientace.

Kácovský tuplák 6.9. 2014

30. září 2014 v 13:00 | Katka
Naše výsledky ze sobotního Kácovského tupláku:
Honey: 2.místo (1ch - zóna, myslím), 1. místo (ale 2ch - zóny a 2 odm), DIS
Krú: DIS, DIS, DIS
Takže oproti minulému závodu jsme se trochu zlepšily.
Krú by si mohla dát DIS už jako titul: Krú Lískový Voříšek, DiS. Je diplomovanou specialistkou na zastavované zóny ve slalomu (fakt se ani nehne), podběh kruhu a na freestyle (aneb vyber si překážku, která se ti líbí). No prostě se jí vůbec nechtělo.
Ve dvojkách teda zatím moc nezáříme, doufám, že se poměr disků a doběhnutí jednou otočí.

O hrníčky na dušičky vodníka Pentličky

11. srpna 2014 v 14:08 | Katka
Tak sobotní závod "O hrníčky na dušičky vodníka Pentličky" v Kácově byl pro nás hotová diskotéka. Parkury byly moc prima, ale vždycky se našlo něco, co se nám nepovedlo. Hanýs místo v tunelu na áčku, Krupís sabotující slalom a též houpačku (nešla jí napoprvé zhoupnout, takže už pak na ní nechtěla vůbec), Krupís celá mimo z toho, že jí upadla spodní část kruhu, což ještě nikdy nezažila a byl to dozajista důvod zastavit a zkoumat, cože se to stalo. O Juce ani nemluvě, ta se tvářila, že na parkur ani nechce a když už tam byla, tak se jí nejdřív nechtělo skákat a pak zase lítala po place jak pako a skákala, co se jí líbilo.
Závod dvojic byl brutální, neb na mě nezbyla dvojice a běžela jsem v L sama se sebou. Znamenalo to pamatovat si 34 překážek. Naše družstvo Chaos2 dostálo svému názvu. Juka byla neříditelná, i když po té, co jsme se diskly, doběhla už pěkně a potěšila mě pěkným slalomkem. Krupís jediná z nás třech byla celkem v pohodě a běžela moc pěkně, až na to, že v závěru jsem v hustém shluku skokovek ztratila orientaci a poslala jí na špatnou překážku. Dvojice v M jsme běžely se slovenským russlíkem a diskly jsme se oba týmy.
Juku už jsem na další dva běhy nebrala, neb se mi zdálo, že se jí nechce skákat a nechodí úplně dobře. Ale i tak to bylo celkem deset běhů, z nichž jsme se nediskly pouze v jednom s Honey. Sice to bylo za 15 TB a ještě děsný čas, ale doběhly jsme jako jediné, takže jeden hrníček byl náš. Tak usmolené první místo ani moc netěší. No a nějakým zázrakem naše čekoslovenská M-ková dvojice KaZu získala třetí místo, neb ač jsme se diskly obě, počítal si i tak čas.
Takže dva vodnické hrnky jsme domů přivezly, ale že by to bylo zaslouženě, to nemohu říct. Nicméně bylo pár věcí, co se nám i povedlo, Honey už docela pěkně slalomovala i s náběhy a neskákala mi všechny zóny. Pomocničení na parkuru byla makačka, ale zase jsme se dost nasmáli, slunce peklo a lívance byly opět vynikající. Juka ožila až když byla naložená v autě a bylo jasné, že se jede domů. Po závodě jsme jely rovnou k rybníku na krátkou procházku a vyplavání, což si Jupík konečně užila a byla konečně spokojená.

Autorka fotek: Iva Suchardová

Výsledky:

LA2 - 1., Juka Rubínové srdce: Diskvalifikován
LA2 - 1., Krú Lískový voříšek: Diskvalifikován
LA2 - 2., Krú Lískový voříšek: Diskvalifikován
LA2 - 2., Juka Rubínové srdce: Diskvalifikován
LA2 - 3, Juka Rubínové srdce: Diskvalifikován
LA2 - 3, Krú Lískový voříšek: Diskvalifikován
MA2 - 1., Honey Bee: Diskvalifikován
MA2 - 2., Honey Bee: 1/3, 52.05 s, 18.05 tr. b., 3.13 m/s .......... Hurá Smějící se
MA2 - 3, Honey Bee: Diskvalifikován

Memoriál papillona Ričiho - 02.08. 2014

11. srpna 2014 v 13:56 | Katka
Konečně po dlouhých měsících doplňuji nějaké zážitky o nás.
Díky Míše z našeho sdružení Active Dog, jsme se dostaly na sympatické závody do Třeště. Po dlouhé době jsem byla na závodech, kde jsem navíc nijak nepomáhala, takže jsem si to mohla naplno užívat a věnovat se jen pesanům. S Honey nám vyšel čistě jeden běh, speciální jumping, který byl samý tunel a vyneslo nám to 1. místo. Ostatní běhy jsme se diskly. Krupí doběhla dva běhy, ale její tempo vystačilo na 6. a 8. místo. Tradičně jsem zápasily se slalomem, který byl oranžovo modrý a proto asi neviditelný :-). Tentokrát jela po dlouhé kulhací pauze i Juka, taky dokončila dva běhy na 7. a 19. místě. No tak se jí to líbilo, že si běh prodloužila obíháním některých překážek.


Bylo tam moc fajn, s Míšou, Luckou a našimi pesany jsme si užili jak běhy, tak procházky po okolí a Závodní kantýnu. Juka si tradičně zpestřila program vyválením se v h..ě a následným koupáním v potoce. Jako odměnu po doběhu měla kromě hračky sprchování hadicí, takže maximální spokojenost.
Z plánované závěrečné vycházky nakonec sešlo, neb jsm emísto toho zachraňovaly vyhozené kotě, které chodilo mezi psy od jednoho člověka k druhému. Míša s Luckou kocourka "Třeštíka" odvezly do útulku, kde byly tak hodní, že ho přijali i přes svou velkou přeplněnost. Sice jsem chtěla doma tvrdit, že jsme ho vyhráli jako 1. cenu, ale asi by mi to doma neprošlo.

Fotky převzaty od edymoto.



Výsledky:
AGILITY, Juka Rubínové srdce: 7/23, 36.53 s, 10.0 tr. b., 4.52 m/s
AGILITY, Krú Lískový voříšek: 13/23, 49.9 s, 17.9 tr. b., 3.31 m/s
AGILITY, Honey Bee: Diskvalifikován
JUMPING, Krú Lískový voříšek: 6/23, 43.68 s, 0.0 tr. b., 3.78 m/s
JUMPING, Juka Rubínové srdce: Diskvalifikován
JUMPING, Honey Bee: Diskvalifikován
Papillon jump, Honey Bee: 1/12, 25.21 s, 0.0 tr. b., 5.91 m/s
Papillon jump, Krú Lískový voříšek: 8/20, 28.65 s, 0.0 tr. b., 5.2 m/s
Papillon jump, Juka Rubínové srdce: 19/20, 31.41 s, 10.0 tr. b., 4.74 m/s

Kácovský tuplák II.

9. září 2013 v 11:17 | Katka
V sobotu 7.9. 213 jsme vyrazily do Kácova na další trojzkoušky pod názvem Kácovský tuplák. Jelikož panička na akci zároveň pomáhala s organizací, vyrážely jsme za kuropění (užily si krásný ranní výhled na Kácovské okolí) a vracely se za šera.
Jak vidíte, nejvíce v sobotu 7.9. 2013 zaperlila Krú, která si svým stylem pomalu, ale jistě doběhla pro jedno první a jedno druhé místo za zkoušky a za součet si vysloužila prvenství a tuplák.

Video od Aničky Moravové zde. Děkujeme!

Hanýsek a Juka získaly po jednom stříbrném pohárku za zkoušky. Obě dost lumpačily na zónách, tak máme zas nový cíl, zamilovat si zóny nade vše. Je to přece to nejzábavnější místo z celého parkuru, které si nemůžete nechat ujít, že? Krupí se úžasně zlepšila ve slalomu, tak si ten tuplák fakt zaslouží.

Kácovský Tuplák

30. června 2013 v 20:03 | Katka
Naše úlovky ze včerejšího Kácovského Tupláku. Tuplák jsme si nedovezly, ale půllitr ano! Jučínka získala jedno třetí a jedno druhé místo za zkoušky, na jedné zkoušce jsme se diskly. Běhala móc krásně a oba dokončené běhy bez chyby, což se nám ještě nikdy nepovedlo. Má tedy 2 zkoušky za výborně. Honey měla jen jednu soupeřku, kterou se jí jednou podařilo porazit, takže dvě druhé a jedno první místo za zkoušky, k tomu půllitřík za součet a všechny tři zkoušky za výborně. Krupísek tentokráte nezabodovala. Dokončily jsme dva běhy ze tří, z toho první na výborně (ovšem s naprosto strašným slalomem) a třetí s trestňáky za čas. Ale alespoň jsme po prvním nepodařeném běhu přišly na to, jak pozornost čmuchavého Krupíse udržeti a běh zdárně dokončiti. Potřebujete k tomu krabičku s párky a cca 3 min cvičení poslušnosti a triků s bohatými odměnami a konečně se stanete zajímavějším objektem než trávník. Však jim to Krupí na podzim ještě ukáže! Paradoxně Krupí jediná má splněno na postup do LA2, neb má již tři V od dvou různých rozhodčí :-) Krupí prostě jede - pomalu, ale jistě :-)


PS: Honey si pohárů tak cení, že je nechtěla opustit ani po focení a hlídala si je proti Krupici. Nějak jí to stoupá do hlavy. Asi neví, že byla vlastně poslední (ze dvou :-))

Kyje - lije a lije

2. června 2013 v 20:05 | Katka
Náš včerejší den by mohl být dobrým příběhem pro odrazování lidí od agilit. Takže pokud chcete začít závodit, raději to nečtěte.

Loni na podzim jsme začaly s oficiálními závody a abych nezakrněla, přihlásila jsem se hned na několik, mezi nimi též na Velkou jarní cenu v Praze Kyjích. Na programu bylo i mistrovství kříženců, tak proč nezměřit síly s dalšími vořechy. Nelitovala jsem tedy peněz, přihlásila všechny tři psice plus Krú a Honey ještě na mistrovství a těšila se na závody. A co bylo dál?

To takhle celý pátek večer strávíte balením věcí. Je jasné, že bude pršet, takže balíte holiny, pláštěnku, věci na převlečení, pochopitelně dvě klece pro psy, vaříte jim maso na odměny, zatímco svoji večeři už jaksi nestíháte, do igelitu pečlivě balíte průkazy, svačinu, programujete GPSku na cestu, ale pro jistotu berete i vytištěnou mapu. Prezence je v 7:30, ale vy tam chcete být včas a v klidu složit klece, psy ubytovat, vyvenčit, odprezentovat atd. Takže dáte budíka na 5:30, ale stejně půl noci nespíte, protože se bojíte, že zaspíte. Když budík konečně zazvoní, jste úplně vyřízení, ale donutíte své tělo vstát, obléct se, loknout si čaje a nasáčkovat psy i sebe do auta. A už se jede. Zatím dobrý. Rádio pěkně vyhrává, stěrače stírají, světla svítí, navigace naviguje, psi zvědavě vykukují z okýnek. Jste odhodláni si tento den užít bez ohledu na okolnosti. Bez potíží nacházíte cvičák, kde na vás zvesela mává organizátor v oranžové vestě. Tak a to byl na dlouho poslední příjemný okamžik.

Špatná zpráva je, že kvůli dešti se nemůže parkovat u cvičáku, ale na hrázi přes potok. Bezva! Kolečka ke klecím jste nechali doma, protože podle mapy se parkuje hned u cvičáku. Takže vlečete tu drátěnou hrůzu, co se nadá pořádně chytit, zatímco psi na vodítkách vlečou vás, jelikož právě vylezli z auta a jsou dychtiví nových zážitků. Všechna předsevzetí jsou v háji a řvete naprosto zbytečně "Netahej, kurnik netahej mě." Uvědomujete si trapnost a neefektivnost svého počínání a tak toho necháte a zastavujete poctivě každé tři metry, když psi zatáhnou. No alespoň si na chvíli odložíte tu klec. Konečně jste na místě, trochu se uklidníte a na třikrát ještě dojdete pro ostatní krámy, konečně máte ubytováno a odprezentováno, pěkně včas. Závod teprve začíná, ale vy už jste naprosto vyřízení z toho nevyspání a stěhování. No aspoň, že neprší.

Pršet ovšem začne ihned, jak pískne na poprvé píšťalka a nepřestane po celý den. Nu což, hledáte nějakou startovku a program. Bezva! Vaše kategorie i velikosti běží pochopitelně poslední. Sice jste tu byli včas na 7:30, ale na řadu přicházíte v půl jedenácté po té, co odběhne 50 psů kategorie S a všichni A3 a A2 psi. Únava, zima a nervozita odvedli svoji práci a výsledek je - průjem. Výborně, záchod společný pro všech 100 lidí na akci zrovna moc nesplachuje, ale nakonec si poradíte. Uf.

Tak konečně na prohlídku! Agility se zdá celkem v pohodě, nic, co by se nedalo zvládnout. Tak teda běžíte a potvrzujete, že člověk opravdu podá max. 75% výkon oproti tréninku. Teda ve vašem případě spíše 60%. Získáte podezření, že do slalomu je nejspíše puštěn elektrický proud, protože psi do něj absolutně nechtějí. Juka si toho všimla až před poslední tyčkou, ale ostatní dvě na slalom hledí s neskrývaným odporem. Krú proběhne skrz slalom a jde si přečíst číslo, jestli to běžíte fakt ve správném pořadí. Máte smůlu. Slalom je v KAŽDÉM dnešním parkuru. Člověk by se nezlobil, kdyby ho třeba občas vynechali, ale to oni ne. S každým dalším během získávají vaši psi k této překážce větší a větší odpor. Je-li slalom na rozhraní bláta a trávy, Honey je ochotná běžet jen po té straně s trávou. Krú do každé branky nejprve povzbuzujete, pak lákáte, pak přemlouváte, nakonec kázníte a jestli tam bude ještě jedna tyčka navíc, tak už fakt začnete vyhrožovat. Juka vystartuje předčasně a zcela zruší vaši pečlivě připravenou a nachozenou koncepci. Na mokré kladině se málem vymázne a běží chvíli na místě jak v grotesce. Uf, dobře to dopadlo. Na vývěsce není včas startovka mistrovského běhu, takže nevíte, že si nestihnete vyvenčit třetího psa, dobíháte z venčení sprintem na parkur, vlečete za sebou chudáka Honey, která je díky tomu celá od bláta. Honey běží tak zhnuseně a pomalu, že jí omylem utečete a ona mine skočku. Dnes už podruhé. Už jste tak zblblí, že už nevíte, v které části parkuru jste a zaběhnete si první část dvakrát, čímž disknete už beztak zkažený běh. Sorry, Honey, mistr kříženců letos rozhodně nebudeš.

Mezitím postáváte v dešti, vyléváte vodu z plachty na klecích, na chvíli se ohřejete v klubovně, dáte si párek. Nikoho tu neznáte, zachytáváte utržky rozhovorů. Je vám na nic, jak někteří lidi mluví o svých psech a o ostatních lidech. Samá kráva, co schodila tyčku, blbec, co nevidí díru do tunelu a rozhodčí, který nevím co ... Říkáte si, "Co tu vůbec dělám, když neumím běhat a mezi všemi těmi poletujícími krávami, blbci, debili a dalšími nepublikovatelnými výrazy si připadám jak E.T.?"

Už zbývá poslední jumping. Rozhodčí je moc hodná a vzhledem k situaci ho postaví opravdu lehký, běhavý, žádné komplikace. Akorát pro Juký. Už je vám všechno jedno. Psům i sobě slibujete, že to už je opravdu poslední běh. Nachodíte si to tak, jak si to ideálně představujete, buď všechno nebo nic. Nervozita je dávno pryč, medailové šance zmařené, takže si to prostě jen tak zaběhnete. Běžíte vážně krásně, až ke slalomu. Černošky už musíte pomalu prosit na kolenou, aby proslalomovaly do konce. Ale Juka v totálním lijáku běží parádně, slalom bez chyby. Na výsledovce bylo 1 odmítnutí - už ani nevíte za co. Je vám to jedno, všechny dnešní běhy se vám pletou. Ale stejně běžela krásně.
Na výsledovce se nacházíte někde dole mezi posledními, co doběhli a mezi těmi, co nedoběhli, ale ejhle - Krupí je třetí ve zkoušce LA1. Tak přece něco. A nakonec i pár slov s docela milou veselou paní.

Konečně do auta, psi se hrnou do kufru nadšeně jako ještě nikdy. Převlíct do suchého, zapnout topení, utřít zafuněná okna. Jedete domů. Auto smrdí mokrými psy a zapařenými kopačkami. Rádio pěkně vyhrává, stěrače stírají, světla svítí, navigace naviguje, jen psi už nevykukují z okýnek, chrní. A vy si říkáte: Mám já tohle zapotřebí?

Zbývá dodat, že organizátoři to měli vážně těžké a není rozhodně jejich chyba, že při vzpomínce na tento závod se ještě i za pár dní otřesu.

Epilog: Druhý den zatopila cvičák v Kyjích povoděň. Nechaly jsme tam výkonnostní průkazy. Asi uplavaly...

Epilog 2: Instruktoři zážitkové pedagogiky říkají: Zážitek nemusí být kladný, hlavně že je silný.

27.4. 2013 Dost intenzivní den

29. dubna 2013 v 12:34 | Juka
V sobotu ráno začala hned po probuzení panička kmitat po baráku a snášet na hromadu různé věci. Mezi nimi byl i cvičákový batoh, tak nám bylo hned jasné, že se někam jede a byly jsme z toho celé na větvi. Lítaly jsme za paničkou po schodech nahoru a dolu, naskákaly jsme do postrojů a pak do auta a jelo se. Ukázalo se, že jsem dorazily do Podvek k tetě Jitce. Tak to nebylo pochyb o tom, že budeme běhat agility. Jupí!


Panička postavila něco, co se prý jmenuje "plážové stínítko" a v tom jsem se uvelebily. Svítilo totiž sluníčko a my jsme se chvílemi opalovaly a chvílemi zase chladily ve stínu.
A pak se běhalo. Mě to šlo jako vždy výborně. Panička to ale občas kazila. No ale já se na ní nezlobím, aspoň jsem si to mohla zaběhnout víckrát. Zjistila jsem zajímavou věc, že na zóně dostanu šunku, i když tam panička není a běží dál! To je pro mě novina. Klíďo si to tam sním a pak jí bez potíží doběhnu, však má jen dvě nohy a já čtyři.
V poledne se všechny naše paničky ládovaly grilovaným masem, voněly nám s tím pod čenichem a vůbec nic nám nedaly. To je teda nespravedlnost, protože my, psi, se naběháme mnohem víc, skáčeme, vlníme se ve slalomu, běháme tunelama atd. a tudíž by bylo správné, abychom dostali nejmíň dvojnásobek!


Když jsme jely odpoledne domů, byla moje panička už nějaká unavená, prý jí bylo horko. No to mě taky, ale jak jsem přijela domů, hned mě to přešlo a šla jsem "pomáhat" páníčkovi skládat dřevo. Pomáhám mu tak, že vytahuju polena z hromady, pak mu je hážu pod nohy (nebo na nohu, jak to vyjde) a čekám, jetli mi to hodí, abych mohla aportovat. Honey se místo toho chladila v baráku a Krú mezitím vyžírala hnojivo z pod jahod, které tam zrovna před chvílí páník nasypal.
Pak jsem slyšela, jak se páníci hádají a pak cpou Krú hořticí. Nevím, co od toho očekávali. Krú to sice dost chutnalo, ale nic dalšího se nestalo. Asi díky tomu jela Krú ten den ještě na další výlet. Večer vyprávěla, že to bylo docela zklamání. Dojely akorát na veterinu, tam jí s jedním strejdou naládovali nějakým hnusem, po kterém se poblila a pak zase jely zpátky. Vůbec nechápala, co to mělo být za akci. Doma pak ten hnus nalili i do mě. Jenže já jsme vůbec neblinkala, měla jsme moc práce s tím, bát se bouřky. S Krú jsme pak dostaly asi za odměnu malé černé kulaté ňamky. Chutnaly jako ty černé kousky, co jsou v ohništi.
Byl to tedy náročný intenzivní den, hlavně teda panička vypadala dost zničeně. Nu což. Já se bavila celkem dobře.

Vaše Juka R.S., v.r.

21.4. 2013 O kutnohorský groš

22. dubna 2013 v 16:16 | Katka
Získaly jsme na poslední chvíli dvě místa na agility závody O kutnohorský groš. Juka a Honey jely závodit, Krupí tentokrát jen fandila. Byly to naše teprve druhé oficiální závody a opět v Kutné Hoře. Tam se nám velice líbí, je tam hezké prostředí, lesík na procházky s výhledem na chrám sv. Barbory a v neposlední řadě prima kantýna.

Nejprve se běželo agility a poté 2x jumping.
Honey se v agilitách dařilo, doběhly jsme bez chyby a vysloužili si dokonce i bronzovou medaily za bíglem a pudlíkem. VIDEO Rychlé zakrslé borderky se kupodivu neumístily. V prvním jumpingu jsme se diskvalifikovaly, moc jsem Hanynce utekla, takže minula skočku a při návratu jí skočila opačně. Druhý jumping jsme doběhly ale tentokrát se zkaženým slalomem. Zato Honey krásně zvládla opačně zatočený tunel i zeď, kterou viděla poprvé.

Juku jsem při agilitách diskla tím, že jsem ztratila orientaci na parkuru a poslala jí na jinou překážku. Juka ale běžela skvěle, neskočila ani jednu ze tří zón a slalom vypracovala bezvadně. V prvním jumpingu jsme se opět diskly, tentokrát už na startu. Juka sice nevyběhla bez povelu, ale první skočku mi oběhla, tak jsem ji vrátila a diskla se tím, že jsem na ni sáhla. No stejně jsme pak vlítly do špatné díry tunelu. VIDEO Poslední jumping už jsme konečně dokončily s chybou ve slalomu a ještě čímsi. Juka se celkově moc zlepšila, krásně se soustředila a vůbec byla úžasná.

Děkujeme naší trenérce Jitce Slánské, bez jejíž rad bychom nasekaly chyb mnohem více.Též za videa, z kterých se pokusíme poučit pro příště.
Taky děkujeme Janě od špicíků za přístřeší ve stanu.
No a samozřejmě děkujeme Míše od foxíků, že nám přenechala svá místa a jela místo toho na nudnou schůzi :-)

Domů jsme odjížděly značně zmořené horkem a zmrzlina po cestě mi přišla velmi k duhu.

Na závěr jedna vtipná z parkuru:

Vánoční agilitění

2. ledna 2013 v 12:28 | Katka
23.12. jsme měly již tradiční klubový vánoční závůdek v agilitách, tentokrát poprvé na našem novém tréninkovém place v Pavlovicích. Bylo opravdu krásné počasíčko, do sněhu nám napršelo, byly jsme mokré od nohou i od hlavy. Běžely jsme nejprve hru, kde nás čekaly nástrahy v podobě lákavých plyšáků, misky s mlsky a pro paničky překážková dráha. Moc jsme si to užily a dokonce Krú byla celkově druhá a Honey třetí. Nutno dodat, že jumping běžela Honey naprosto znechuceně. Ani se jí do toho marastu nechtělo z auta. Tak doufám, že jí to nezůstane. S jukýnkou jsme zase objevily další věci, co neumíme, jako např. vysílačka za tunelem. Ale byla to naprosto bombastická akce. Na závěr jsme si vyměnily vánoční dárečky a dokonce vítězové obdrželi ceny od Míši Mrázkové, která celou akci skvěle připravila. Fotky jsou místy rozmazané, neb foťák byl dosti promoklý, stejně jako my všichni, stejně jako výsledovka, nákres parkuru, hračky, boty, kalhoty, bundy. Nejsušší byli psi, kteří si lebedili v autech a vylézali jen na svůj běh. Prostě kdo nedorazil, o dost přišel!

Naše první oficiální závody - Emilův dvojskok

14. října 2012 v 20:37 | Katka
Dnes jsme se poprvé zúčastnily pravých oficiálních závodů v agilitách. Konaly se na krásném cvičáku u úžasného lesoparku v Kutné Hoře. Dokonce bylo i krásné a teplé počasí, takže jsme si závod užily po všech stránkách. A nevedly jsme si vůbec špatně, dokonce nadočekávání.
Naše hlavní starost byla, kolik centimetrů paní rozhodčí naměří naší Honey. Doma měřila sice 42 cm, což je ještě do kategorie M, ale kdo ví, jak se to zadaří s cizí paní a kovovým měřidlem. Povedlo se a těch 42 cm opravdu máme a mohly jsme běžet v Mkách. U Krupí a Juky bylo měření formalita a holky to měly na háku. Alespoň už vím, že Krú měří 46 cm a Juka 48cm.
A jak jsme tedy běžely? Tak především jsme se ani jednou v běhu nediskly. Píšu v běhu, protože Krú jsem diskla tak, že jsem na druhý běh nastoupila ze špatného konce parkuru a došlo mi to až po dvou překážkách. Jaksi jsem ten předchozí měla po třech opakováních dosti zafixovaný. Škoda, jinak tento běh zaběhla Krú bez chyby, ale to už mimo soutěž. Další skvělý úspěch byl ten, že Jučínka neskočila ani jednu zónu, což je naprosto fantastické a velký pokrok. A taky poměrně solidně zůstala na startu, alespoň u prvního běhu. Krupí běžela na své poměry opravdu rychle a s nadšením. Honey podala jako vždy spolehlivý dobrý výkon. Chyby jsme nadělaly ve slalomu. Juce nevyšel náběh, i když nebyl těžký a černošky slalom prostě ještě neumí, tak jsme ho tam dost matlaly. Jučílce jsem vyrobila několik odmítnutí - vždy to bylo oběhnutí překážky, jednou předčasné stažení. Není holt tak blbuvzdorná jako Honey a běh s ní je pro mne vždy dost improvizací a dobrodružstvím, pokaždé se mi zvrtne něco, co nečekám. Jučílka je holt rozená obíhačká, a já vždycky zapomenu, že má ten prima outrun po babičce, což se v agilitách moc necení. :-)
Celkově jsem s výkonem holek moc spokojená, všechny tři krásně běhaly a snažily se. Na stupně vítězů se ale přece jen dostala jen Honey. V první zkoušce získala druhé místo (1 odm. ve slalomu) a v druhé první místo (čistý běh). V součtu se umístila na prvním místě v kategorii MA1.
Místo medailí jsme si tentokrát odvezly ručníky s vyšitým žabákem Emilem a vavřín vítězů, který budeme postupně sklízet do polívky.
Na závěr celého dne jsme se ještě šly odreagovat do přilehlého lesoparku a na krásné vyhlídce na katedrálu sv. Barbory jsem se podělily o vyhraný koláč.

Děkujeme organizátorům za krásný závod a Jitce Slánské za odborné rady!

Agiliáda 2012

17. září 2012 v 10:15 | Katka
Sobotní odpoledne jsme strávily s Honey a Krú na neoficiálních agility závodech, které pořádala naše ZKO Divišov.
Běžely jsme celkem čtyři běhy. První byl tunelobarelový běh, dále hra gambler, ve které šlo o to získat během 20s co nejvíce bodů za překonání překážek. Ovšem nevěděli jsme, za kolik která překážka je, takže výsledek byl překvapení. Následoval jumping, který obě holky doběhly bez chyby, ale bylo to jen díky tomu, že jsou hrozně pozorné a napravily všechny mé chyby ve vedení. Krú v kategorii L dokonce vyhrála, protože jako jediná doběhla čistý běh. Poslední byl štafetový běh. S Míšou Jeřábkouvou a jejími špicíky jsme vytvpřily dvě družstva: Pilné včelky (Sára a Honey) a Krajty (Krú a Ája). Obě štafety nám vyšly bezvadně, takže Pilné včelky zvítězily a hned na druhém místě byly Krajty.
V součtu obsadila Honey 1. místo a Krú krásné čtvrté. Protože už máme vystaveny výkonnostní průkazy, byla tato soutěž naše poslední v kategorii začátečníků.
Soutěž jsme si moc užily, dobře jsme se bavily a odnesly si super ceny.

Výsledky:
barelový běh: Honey 3., Krú 9.
hra: Honey 3., Krú 7.
jumping: Honey 2., Krú 1. :-)
štafeta: Honey a Sára 1., Krú a Ája 2.
celkové umístění: Honey 1., Krú 4. (+ pochvala za ukázkové odložení na stupních vítězů :-)




Hopy Tropy 14.1. 2012

19. ledna 2012 v 12:24 | Katka
V sobotu 14.1. jsme si užily tropickou atmosféru na neoficiálních agility závodech Hopy Tropy v Praze Radonicích. Díky tomu, že se po cestě jaksi zasekla GPS, jsem projely zbytečně celou Prahu a dojely trochu ve stresu, přesto ještě včas. Černošky byly z halového prostředí celé vykulené, chvíli jim trvalo, než pochopily, že je to fakt agility. Hanynce se vůbec nechtělo na jejich áčko a Krú se naopak zalíbilo v jednom tunelu a začmuchala se tam. Honey přesto získala celkově 1. místo v začátečnících M, Krú 3. místo v začátečnících L. Jučínka běžela v kategorii pokročilých. Hned se v prvním běhu diskvalifikovala (ale moc si to užila, neb vymetla všechny překážky, i ty, co se neskákaly a to v téměř libovolném pořadí - byla moc spokojená) a do hry už nenastoupila, protože se jí během venčení vykloubil prst a za pár minut znova, když v pauze dělala sudy (ač měla jen překřížit packy). Vyskakuje jí teď při skoro každém pohybu do strany, takže během procházky jsem dávala prst zpátky 5-6x! Teď musíme nohu před každou procházkou bandážovat a máme 3 týdny nařízený klid. To je celá Juka. Rozebírací. Ale jinak to byl prima den. Oproti venkovnímu mrazu v hale panovalo opravdu tropické klima, které si člověk vychutnal i díky prima nealko koktejlům. Až jsem ze samé radosti koupila Honey nový dospělácký obojek a pro všechny jednu novou hračku. Domů jsem dorazila totálně vyřízená.


Honey :-) (Za foto děkujeme Aničce a Woodymu)


Druhý běh byla hra. Zatímco pejsek měl odložení, páníček musí hodit dva balóny "rekreantovi".


Hanýsek v součtu vyhrála 1. místo :-) Na to, že na áčko šla pokaždé až na podruhé, to bylo překvapení.


Celá naše výprava. Místo medailí máme věnce :-)

Agiliťácké Vánoce

19. ledna 2012 v 11:32 | Katka
Správný agiliťák neváhá jít na cvičák i na štědrý den! I na našem cvičáku v ZKO Divišov se našlo několik šílenců, kteří se přihlásili na klubový závod na štědrý den dopoledne. Míša nám připravila pěkný parkur, který vyhovoval i zónofóbům a antislalomistům, takže všichni si pěkně zaběhali. Z naší trojky nakonec nejvíc zaperlila Krú a konečně byla taky jednou první. Honey tentokrát byla až třetí a Jučínka poslední. Stres a nedostatek pohybu na konci roku se totiž negativnš projevil na mé formě, takže panička zkazila, co mohla. Zdá se, že Krú je k chybám nejvíce odolna. Proč byla Juka poslední? Vystartovala předčasně, takže jsem jí vrátila a celý běh byl rozhozen a těch chyb! Každopádně pesani si užili, paničky vzájemně ochutnaly cukroví a místo startovného jsme si vyměnily vánoční dárečky. Medailisti dostali krásné vánoční kokardy a prima ceny.

Z fotky je každému jasné, proč jsme s Jukou byly posední :-)
Další fotky jsou na Rajčeti

No abyste si nemysleli, večer jsem měli taky stromeček, dárky a tokové ty věci. koukejte:

Najdeš kočku? jako správní pejskaři jsme jako podstavec pro stromeček použili psí domeček. Jenže na něm bydlí Zazi, která se nehodlala svého pelíšku vzdát ani na chvíli a jala se vyhrabávat dárky ven. Takže jsme jí udělali místečko a nechali jí tam. Stojánek na stromek zhotovený z polena jí zůstal jako škrabadlo.


Jučínka ráda rozbaluje dárky :-)

Agiliáda 2011

17. října 2011 v 9:09 | Katka
V sobotu 15.10. 2011 jsme se všechny zúčastnily klubových neoficiálních závodů v agility. Panička absolvovala s každou z nás, tj. 3x, každou disciplínu. Tou byl paralelní běh, v němž postoupila nejdále Honey. Pak to byla hra, kdy půlku parkuru běžel pejsek a druhou půlku páníček. Hru vyhrála Juka, protože je to holka samostatná a svojí půlku si doběhla sama a dala tak paničce dost času na tu její půlku. Dále jsem závodily ve štafetě. Díky čistému běhu zvítězilo družstvo Rychlá rota (Honey a maltézáček Atýsek), na druhém místě Duo Flek (Juka a foxice Dorinka) kvůli Jukou skočené zóně. Krupičce to panička zkazila, neb spletla parkur. Pak byl ještě jumping, který vyhrála Juka v kategorii L, Krú byla v Lkách třetí, kategorii M vyhrála Honey. Sice měla jako konkurentky samé borderky, ale přesnost zvítězila nad rychlostí. Ve výsledku byla na prvním místě Juka, na druhém Honey a Krú skončila osmá. To vše z 22 závodních týmů. Jak vidíte, závod se nám opravdu vydařil, domů jsme si odvezly množství cen, šest kokard, dva poháry, ale hlavně krásné zážitky ze zábavného a dokonce i úspěšného dne. Panička byla po závodě pěkně vyřízená, ale pejsinky ještě dlouho do noci zběsile pískaly na nové pískací hračky. Děkujeme Míše Mrázkové za uspořádání krásného závodu!

Více fotek a videa najdete na našem Rajčeti zde.



Honey na bedně - 1. místo jumping v kat. M Juka 1. a Krú 3. místo v jumpingu kat. L

Sportovní víkend - agility

30. května 2011 v 12:37 | Katka
Den po canicrossovém závodě jsme se vypravily do Měchenic na 8. Agility speciál. V tomto neoficiálním závodě jsme soutěžili v kategorii L (Juka) a M (Krú). Pro Krú to byl vůbec první závod.
S Jukou jsme nasekaly chyby obvyklým způsobem - pozdě povely pro změnu směru, takže než se panička rozkouká, pejsek už je o překážku a půlku hřiště pryč špatným směrem. Krú naprosto fascinovalo áčko (takové pěkné u nás nemáme), na které se rozhodla jít stůj co stůj zkratkou, ale mohutné "ke mněééééé!!!" zachránilo situaci. Na jumping naštěstí áčko rozložili odnesli dostatečně daleko, takže jsme jej zaběhly bez chyby. Podle mého soudu jsme sice běžely dost hrozně, ale ale zdá se, že ostatní běželi ještě hůře, takže nakonec - světe div se - si Juka odvezla zlatou a Krú stříbrnou medaili. Ale ať to bylo, jak bylo, rozhodně nám to udělalo radost a povzbudilo k dalšímu agilitění.

PořadíPesKategorieAgility [s]Tr.b. [1]Rychlost [m/s]Jumping [s]Tr.b. [1]Rychlost [m/s]
1/5JukaL22,5103,521,47103,0
2/6KrúM33,66152,317,2203,8

Za první dvě fota moc děkujeme pořadatelům akce.

17.11. 2009 jsme oslavily sportem

20. listopadu 2009 v 15:25 | Katka
Volné sváteční odpoledne jsem s Jukou strávily na Klánovickém cvičáku a pilně jsme trénovaly agility. Bylo teplo, takže jsme se na Moničiných parkurech dost zapotily. Teda spíše já než Juka, ta stále neměla dost a lítala jak splašená. Nedokončily jsme ani jeden parkur bez chyby, zóny máme děsné, či spíše nemáme je vůbec. Ani obyčejné skočky nebyly bez potíží, stejně jako u slalomu se mi "daří" Juku nechtěně vytlačovat z trasy. Je to holt holka citlivá, reaguje na každý můj pohyb, který si třeba ani neuvědomuju. Odjížděla jsem poněkud v depresi, jak nám to vůbec nejde. Jediná naše záchrana bude pořídit si ke slalomu a kruhu ještě pár skoček (pozor: námět na vánoční dárek!!!) a trénovat a trénovat a trénovat. Aby Juka měla jistotu a jistotu a jistotu. Jediná připomínka k tréningu: chybělo mi něco jednoduššího, co bychom zvládly, abychom z toho mohly mít taky nějakou tu radost.

18.10. 2009 Závody Agility Plzeň

20. října 2009 v 11:48 | Katka
V neděli jsme s Jukou vstávaly ve 4:25 a vyrážely našim novým psím autem na závody do plzně. Po cestě jsme ještě naložily Lucku s Bakem, Danču s Lumpíkem a Naty s Chitou. Juka ze spolucestujících nadšená nebyla, trochu se bála, ale zvládla to, co jí taky zbývalo.
přes drobné obtíže (zaspání některých, žádné cedule na Plzeň centrum a tak) jsme dorazily na cvičák včas. Dopoledne na oficiálních závodech běhala jen Lucka s Bakem a dařilo se jim skvěle, dostali stříbrnou medaily za jumping a sloužili zkoušku na výbornou. My ostatní jsme museli čekat až do odpolene.
My s Jukou jsme běžely tři běhy: začátečníky, A0 (nácvik na A1) a tunelový běh.

Jučílka byla děsnej pašák, běhala jak o život. Akorát ta panička jí to pořád kazí pozdími povely a zmatečným naváděním po parkuru. No a taky máme ten přirozený super outrun, haha. Parkury byly celkem lehké, nebyla tam houpačka (uf!) ani áčko ani slalom. Zato jsme poprvé skákaly přes viadukt. To Juka pořád obíhala, neb to neznala. Zóna na kladině nám taky moc nešla, ale jednoho dne se to určitě naučíme. Nejlepší byl tunelový běh - samé tunely sestavené do kruhu a smyček. Ty byly fakt bezva, akorát se nám psovodům z toho motala hlava. Moc jsme si to užily, byl to bezva den, až na tu zimu, déšť a kroupy. Bylo tam hodně různých plemen, tak to bylo opravdu pestré - peruánský naháč, čínští chocholatí, berňák, knírači, voříšci, choďáci, beardetky, foxíci, maliňáci a taky pár borderek. Juka všechny lidi otravovala s míčky, lítala se psi, honila mouchy v bufetu a neustále lezla na kladinu, což jsem využívala k nácviku zón, když se nic nedělo, tak neustále štěkala. Výsledky ani nevim, největší radost mám z toho, že jedni lidi říkali, že má Juka na parkuru úžasný projev a vůbec že je krásná - áách.

Domů jsme dorazily kolem 21h večer.

Náš běh v kategorii začátečníci (5. místo) můžete vidět zde.
A v kategorii A0 (4. místo) zde


Děkujeme Lucce za video a Naty za rady na parkuru. Bez nich bych zmatkovala ještě více.

13.8. 2009 Prima agi trénink

14. srpna 2009 v 15:35 | Katka
Dnešní trénink se vysloveně povedl. Naty se vrátila z agiliťáckého soustředění, tak jsme se učili zase trošku jinou techniku zastavovaných zón. Zdá se, že to funguje, tak mám dobrý pocit, že se ty zóny přece jen nakonec naučíme. O víkendu hodlám vyrobit nějaku zónu u nás na zahradě.
Slalomek už docela zvládáme a to taky vypadalo, že se to nedá nikdy naučit. Zahrada se mi začíná pomalu měnit ve cvičák agilit :-)
Ovšem stala se nám i jedna nemilá příhoda, kdy se Juka se Zeldou v plné rychlosti srazily v tunelu. Poslala jsem ji tam hned znovu, bylo vidět, že jde dost opatrně. Na konci tréninku už ale zase lítala tunelem jak torpédo. Uf. Úplně jsem se lekla, že mi do něj od teď půjde hrozně pomalu. Příště si musíme dát dobrý pozor, aby se nám to už nestalo.

Vzpomínka na výcvikový tábor DAMALu

12. července 2009 v 19:52 | Katka
Tak takhle jsme hopsaly agility. Podotýkám, že Jučka skákala teprve po druhé skočky ve výšce pro kategorii large. Jelikož je docela malá, tak jí to dá zabrat. Na druhém snímku vypadá Juka jak puma, co? Na slalomu jí musím zatím ještě dost pomáhat, ale naskakuje v něm už hezky. No možná tam vypadám trochu blbě, ale neukazuju až tak blbě, ne? Náhodou jsem se zlepšila, abyste věděli.

Za fotky děkujeme Páje Peřinové.




 
 

Reklama
Reklama



Naděje pro čtyři packy