Canicross

O Železného psa 20.8. 2016

22. srpna 2016 v 17:13 | Katka
Po roce jsme byly s Jukou opět, již počtvrté na triatlonu O železného psa. Byla to jako vždy úžasná akce, jen kamarádi nám tam chyběli. Juka si tentokrát naplánovala hárání, tak jsme startovaly poslední. Plavalo se mi pěkně, tentokrát pořádně a s brýlemi. Při startu kola mě zdržel pásek zamotaný do řetězu. Nebýt hodné paní, co mi pomohla, asi bych se po pár metrech vyflakala. Kolo jsme daly standardně, moc jsem Juku nehnala a nechala ji napít na občerstvovačce i při změně na běh. Mně se běželo i s rýmou a kašlem dobře, ale Jučínce bylo asi vedro, evidentně ji to nebavilo, takže jsem ji musela popohánět, aby neválela vodítko po zemi. Výsledek tedy asi nebude nic moc, ale užily jsme si to. Juka dostala koláč, já párek a ještě jsme se došly projít a podívat na písečnou dunu.

Náš letošní čas 48:38 (podobný jako loni) vystačil na 8. místo.

O železného psa 2015

30. srpna 2015 v 18:52 | Katka
Triatlon O železného psa je naše snad nejoblíbenější akce. Jednak je to pořádná výzva a důvod k trénování, ale hlavně je to neskutečně pohodová akce plná legrace a samozřejmě plná psů. Už potřetí jsem se zúčastnily s Jukou. Jučínka, ač má od dvou let problémy s artritidou, byla přes léto opět v dobré formě, měly jsme celkem natrénováno, takže nic nám nebránilo vyrazit. Bez Juky by to totiž nešlo. Vždy když vidím týmy, které zápasí s tím, že pejsek neplave rovně, ale kolem dokola hlavy páníka, případně na hlavě páníka nebo u kola neběží dopředu, ale kouká, kde co lítá, vidím, jak by to dopadlo s Krupicí nebo Honey. Takže Juko, jsi poklad!

Letos jsme za časného jitra vyrazili k Sadské v plné sestavě včetně páníčka. Jeho hlavní úloha byla fotografování a výpomoc při přestrojování mezi disciplínami. Ráno bylo skvostné, krásný a horký den před námi. Trochu nevyspání jednak z cestovní horečky a druhak proto, že večer domácí kocour Alfík v nestřežený okamžik pláchnul na zahradu a podařilo se ho odlovit až před půlnocí. Na místo jsme trefila tentokrát bez jediného bloudění přivítala nás známá scenérie se stany, obytnými vozy a všudypřítomnými psy.

Na startu na plavání jsem byla tentokrát s velkým předstihem. Bohužel až moc velkým, takže se na nás vyvalil rotvajler ze sousední zahrady. Ačkoliv se blížil celkem pomalu, jeho majitelé v klídku seděli dál v křesle a přes moje varování "bacha" a můj následný (asi histerický) řev se zmohli jen na chabý pokus o přivolání. Takže jsem sundavala vrčícího RTW z přikrčené Juky (aspoň že měl obojek) a říkala jsme si, že to pěkně začíná, že budu asi brzy dost prokousnutá. Naštěstí to nemyslel vážně a jen machroval a nakonec se slimejším krokem konečně dostavil majitel, aby si ho odvlekl. Tak jsme šly dál, Juka v celkem pohodičce a já málem infarkt. Je fér říct, že se pán přišel omluvit.


No ale dál už to byla jen paráda. Plavání jde Juce na jedničku a já se taky snažila. Tentokrát jsem vyhrábla ze dna skříně prastarý trikot, a tak jsem ušetřila nějakou tu minutu za převlékání. A pak už jsme letěly na kole. Musím říct, že Juky zápal pro závod nebyl takový jako loni, ale i tak makala pěkně. Cestou jsme se stále střídaly se dvěma dalšími závodníky, kterým moc netáhli psi a proto jsme je neustále porůznu dojížděly a pak zase oni nás (pes pochopitelně valil za Jukou a když nás předběhl, zase se za ní otáčel a netáhl :-)) Až jsem nás všechny na jednom místě omylem svedla z cesty, jelikož jsme se nechala zmást nějakou paní na kole, která k závodu vůbec nepatřila. Naštěstí mi po pár metrech došlo, že tu pásku jsem asi přejíždět neměla, a všichni jsme se zase otočili a vrátili na správnou trasu. No minutu nás to stálo určitě. Do cíle kol jsme dojeli skoro společně. Při odkládání kola nám pomohl páníček a Juka se napojila a byla polita vodou.

Prvních pár kroků běhu se mi podlamovaly nohy, které ještě nepochopily, že teď už se nejede, že se běží. To je pro mne vždycky nejhorší okamžik triatlonu. Naše trojice souputníků se ještě chvíli držela pohromadě, ale v běhu jsem na ně už ani náhodou neměla a tak jsme s Jukou na trase osaměly. Jučínce se evidentně už moc nechtělo, ale aspoň do půlky běžela statečně na napnutém vodítku. Občerstvovačka v půlce přišla Juce k duhu a mohla se tam napít a já jí co nejvíc namočila břicho. Druhou půlku už jsem ji musela dost povzbuzovat, aby se moc nezpomalovala. Tak jsme běžely takovým spíš horším tréninkovým tempem. Nicméně do cíle jsme dorazily živy a zdrávy v čase 0:48 min, který vystačil na krásné 9. místo z 23 závodnic.


V cíli nás čekal páníček s miskou vody a celý lavor na koupání. Juka mě trochu vyděsila, když sebou práskla na trávu a pak na cestu (že by horký písek víc chladil?) a když jsem chtěla, aby vstala, divně pletla nohama. Chtěla jsme ji odnést k řece, ale rozešla se sama a za minutu už po břicho ve vodě vyřvávala, abychom jí házeli klacky. Uf. Vážně mě vyděsila.
Zbytek dne už byl paráda a to ve společnosti Houžvičkových, kteří oba též statečně závovodili se svými psy. Koupačka v jezeru, které se Juka nemohla nabažit, zejména tedy aportování a lítání v písku. Kdo by to byl řek, že má za sebou nějaký závod. I Krupice si pěkně zaplavala a zalítala. Hanýsek po decentním smočení a jednom plaveckém tempíčku zalezla do rákosí a vyčítavě na nás hleděla. Pak už jen piknik, párek a limča, nakupování psího vybavení ve stánku.

Byl to prima den. Díky organizátorům, díky páníčkovi za pomoc (i když zapomněl baterky do foťáku a nechal si vybít mobil, takže neudělal jedinou fotku). A nejvíc díky Juce, která to se mnou stále táhne.

Železný pes 2014

17. srpna 2014 v 14:06 | Katka
Tak Juký je zase železný pes! Aspoň pro mě. Triatlon v Sadské O železného psa zvládla skvěle a moc jí to bavilo. Nezvítězily jsem, ale doběhly do cíle a docela nám to šlapalo. Pro ty, co nevědí, co je to triatlon O železného psa: plavání cca 150 m, jízda na kole cca 5,2 km, cca 4,6 km běhu. To vše s pesanem na vodítku.

Ráno začalo už v 5h, kdy jsem vyskočila s postele a začala házet věci, psy a sebe do auta a do sebe snídani. V 5:45 už jsme vyjížděly já, Juka a Krú jako případný náhraník směr sever. V Sadské jsme byly krásně na čas ve čtvrt na osm a potkaly se tam s dalšími kamarády z Active Dog, o.s. Pak honem na prezenci, rychle do auta zachránit koláč před deštěm, vyvenčit psy, sundat kolo ze střechy, dát psy zase do auta, jít na zahájení. Pak zase vyndat Juku z auta, vzít kolo, všechny postroje, vodítky, ručník. Dojet na místo cíle plavání. Vrátit se pro zapomenuté přezůvky do auta. V cíli plavání nechat vše kromě psa. V té děsné kose jít spoře oděna do plavek, trika a kopaček (zapomněla jsem si pantofle) na start plavání. Kolem hrudníku pásek a na něm tenké lanko s karabinou na připnutí psa. Sotva jsme dorazily, už jdeme na start. Startér provokativně popíjí grog z kouřícího šálku. Já se klepu zimou a řvu na Juku, která už chce startovat, štěká a zmítá se, lanko se mi zařezává do ruky. Zbývá 20 s. Jdu na schůdek k vodě, Juka hup do vody a zběsile plave na místě. 3-2-1- start! Nečekám a hupsu do jezera. Voda je krásně teploučká a už si to šinu stylem paní lékárníkové ovšem se psím pohonem kupředu. Říční policie provokativně zabalena do dek na mě kouká ze člunu, jestli už se topím nebo ještě ne. Ještě ne! Juka bez problémů nachází cílovou pláž, která se mi vynořuje z mlhy (plavu totiž bez brýlí). Vybíháme po koberci vzhůru a honem ke kolu.


Hodný pořadatel mi drží Juku, která se mu odměňuje tím, že mu řve do ucha, snad aby mě popohnala k většímu výkonu. Na mokré tělo se snažím narvat ponožky, kalhoty, triko a boty. Ještě přilbu, přepnout Juku na vodítko a pozoóór, jedeme. Míjíme organizátorky, které zahrazují nesprávnou uličku mezi chatami vlastními těly a prázdnými pytli. Frčíme tábořištěm, ostatní psi, děti a kolemjdoucí uskakují stranou. Konečně jsme venku na trase a makáme. Juka mě zasahuje dávkou bahna rovnou do pusy. Mňam mňam. Táhne jak drak, až se bojím, abych jí moc neuhnala. Jedeme tak na 80% Ještě nám musí zbýt síla na běh. Cestu už známe z minula, ale i kdyby ne, je skvěle značena, takže nezabloudíme. Nechybí dramatické okamžiky, kdy kolo najede do pískové plotny. Jednou musím sesednout a vytlačit kolo ven. Jindy jen chválím Juku a ujišťuju, že je to OK, že jedeme dál. Najednou už jsme v cíli.
Přiskakuje pomocnice a bere mi kolo, volá "ještě helmu!" Zase bych s ní málem běžela dál. Letos jsem hodná panička a nechám před dalším kolem Juku pořádně napít. Vypije skoro půl kyblíku a narozdíl od loňska už se nediví, že běžíme dál. Je to už mazák. Juka krásně táhne a já se vyrovnávám s tím šokem, že už to nejede samo, ale nožičky musejí kmitat. Nasazuji rytmické dýchání, co nás učil kdysi trenér karate. Dvakrát výdech, jednou nádech. Přiotrávená kyslíkem se cítím lehce a běžím jak robot. Juka neztrácí elán až do 3/4 tratě, pak už je na nás obou znát únava. Naštěstí nás míjí závodníci na kolech a to Juku nabudí k novým výkonům. Poslední úsek z kopce nestíhám zvedat nohy. Už jen krátká loučka a závěrečná rovinka po asfaltu. To už musím dát! Už vidíme vítače v cíli. Povzbuzují a tleskají. Juka je spokojená, tak jsem to daly. Jenže ono ne, ještě tak 20 m do cílové čáry. Takže jo, daly jsme to.

Po závodu jsme si užily ještě hraní na pláži, aportování klacíků z vody, párek v rohlíku a tak. Nebýt toho, že jsem se zdržela ve stánku s psími potřebami, možná bych nebyla o dost peněz lehčí a totálně promočená od průtrže mračen.

Byl to zase jednou fantastický den s prima lidmi, pes, kam se podíváte, voda jak kafe, bezva trať, perfektní organizace. Prostě šťastný to den. Juch!

Výsledek: 7. místo s časem 0:47:18. Ztráta na vítěze 7:15. od loňska jsme si polepšili o tři místa a o necelou minutu času (loni 48:17).


Železný pes v Sadské 2013

2. září 2013 v 14:57 | Katka
Této akce jsem se už dlouho chtěla zúčastnit. Letos se mi povedlo ji neprošvihnout a na poslední chvíli se s Jukou přihlásit. Závod O železného psa v Sadské se konal 17.8. 2013 a sestávál ze 150m plavání krásným Jezerem v Sadské, cca 5km cyklojízdy a cca 5km běhu, to vše se psem na vodítku.
Natrénováno jsme s Jukou celkem měly, takže běhu ani kola jsme se neobávaly. Největší starost jsem měla o to, zda voda nebude moc studená a nebude mi zima. Voda byla ale úžasná a největší problém z celého zavodu bylo sundat kolo ze střechy auta a zase ho nandat.

Začaly jsme tedy plaváním. Vlez do vody byl po schůdcích a Juka ještě před startem plavala vedle schůdků na místě, celá nedočkavá. 150m jsme zvládly krásně, jen příště vylepšíme styl. Juka fakt pěkně táhla, což je na nic, když máte vodítko v ruce a můžete pak plavat jen jednou rukou.

(foto: fos)

Na břehu jsem rychle natáhla gatě, boty, přilbu a rukavice, zatímco Juka už na mě nedočkavě poštěkávala, ať makám, že běží čas. Na kole jsme vyrazily jak střela a Juka makala jak divá. Borovým lesem jsem krásně frčely s občasným přibržděním na pískových dunách. Trať byla pěkně značená, takže jsme vůbec nebloudily. Poslední kilometr už Juce docházel dech a byla fakt nadšená, že už je v cíli, kde vypila půl kýble vody. Pak byla docela nemile překvapená, že to musí běžet ještě jednou, tentokrát bez kola, zato s těžkým závažím v podobě mé maličkosti. Toto poslední kolečko bylo nejhorší pro mne, protože doposud jsme se celkem pěkně vezla. Jučílka už mi zas tak moc nepomáhala, ale byla statečná, běžela dopředu a alespoň mírně táhla.

(foto: Petr Martinec)

Nakonec se ukázalo, že jsme trať zvládly v 10. nejlepším čase v naší kategorii (ženy-amatérky), na což jsme móóóc hrdé.
Po doběhnutí jsme si s Jukou daly zasloužené (nealko)pivo a párek a svorně se o ně podělily. A nakonec jsme si pro velký úspěch ještě pořádně zaplavaly v Jezeře.

(foto: Lucka Houžvičková)

S námi se akce účastnili i Lucka s Benem, Petr s vypůjčeným Teddym a také Katka s Goldym. Takže jsme si užily i pokec s kamarády. Akce se nám moc líbila, Jučílka si to strašně moc užila. Trať byla krásná, organizátoři milí a ochotní, atmosféra přátelská, co chtít víc?

Byl to úchvatný den a příště jedeme určitě zas!

Canicrossový závod ve Vlašimském parku

12. srpna 2013 v 11:59 | Katka
V sobotu 10.8. 2013 jsme se s Jučílkou zúčastnily místních canicrossových závodů. V parku se nám běželo krásně, hromadný start byl působivý a cesta po příjemném povrchu. Juka se celou dobu těšila do vody a nechápala, proč má podél ní jen tak zbůhdarma běžet. Nakonec se v cíli přece jen dočkala řádné koupele. Co se týče výsledků, obhájily jsme své obvyklé předposlední místo a to i přes to, že jsme 3 týdny celkem poctivě trénovaly. 3,5 km dlouhou trasu jsme uběhly v čase 17:26 (Průměrně 1 km za 5 min, což je zatím náš normální tréninkový čas). Takže žádné překvapení. Příště zkusím nesnídat vločky s mlékem, možná mi pak nebude celou cestu špatně.
Další sobotu se chystáme ještě na šílenější výkon - triatlon v Sadské (150m plavání, 5 km kolo, 5 km běh). Naše heslo je "Není důležité závod vyhrát, ale ve zdraví dokončit"! Žádný extra výkon určitě nepodáme, ale jedeme si to hlavně užít!

Foto: Canicross Drachkov

Silvestrovský canicross

31. prosince 2012 v 16:08 | Katka
Na tento netradiční závod jsme se moc těšily a pečlivě se připravily. Ovšem jen co se týče kostýmu, moc jmse toho naběháno neměly. Závod se běžel v Českém Šternberku, kde nás hostili Houžvičkovi. Trať byla dlouá jn 2km, začínala překážkovou dráhou. Naše družstvo s názvem Marfuša a Ruská trojka bylo již na startu velmi natěšeno na běh. Zejména Juka, když uzřela překážky na začátku tratě, div neutrhla vodítko. Konečně tedy přišla na nás řada a my vyrazily. Psice byly tak nadržené, že jsme za nima doslova vlála a ani nestačila kmitat nožkama. Start jsme poněkud přepálily, takže jsem měla co dělat doběhnout do konce, většinu cesty jsem holky musela brzdit, což byla velká škoda. Nakonec jsme doběhly do cíle a obsadily 4. místo. V tajném hlasování o nejlepší kostým jsme ovšem vyhrály a získaly jsme tak nádhrnou cenu, že jsme hned navrhli, aby byla raději putovní. Na závěr jsme si rozebrali dárečky - nechtěné vánoční dárečky a psí pamlsky.
To už jsme ale byly pěkně teple u Houžvičků v jídelně, upíjeli čaj a ujídali cukroví a sendviče. Nakonec jsme se ještě zdržely a šly si trasu projít ještě jednou s hostitelkou, celkou jsme sbíraly fáborky a naše postrácené rolničky.
Byla to tak prima akce, že příští rok to bude u nás :-)

FOTKY ZDE

Váňo, Váňo, Ivanééé, podívej se jen na měěěě
šaty mám vyšívanééé, až jsou celé hedvábnéééé...


Ruská trojka v akci:

Canicrossové závody u Vlašimi

27. června 2011 v 10:45 | Katka
sobotu jsme si dost přivstaly, abychom se už v 7h mohly zaprezentovat na 3. závod z canicrossového poháru. Tentokrát se běžela "naše" trasa v Jinošovském údolí, kterou jsme večer před tím pomáhaly vyznačit. Znalost terénu nám ovšem v silné konkurenci moc nepomohla, ledaže bychom to střihly nějakou zkratkou, ale to by nás zase netěšilo.
Trať byla dlouhá asi 4km s pořádným stoupákem na začátku. S Krú jsem opět běžela jen na rozběhání, takže poslední místo :-), s Jukou jsme obsadily páté místo. Neběželo se mi tentokrát moc dobře. To bude asi tím, že jsme trénovaly jen tak 2x týdně a taky ta napůl probdělá noc se docela podepsala.
No ale hlavní je, že nás to závodění donutí alespoň trochu trénovat a udržovat si kondici.

délka
pes
čas
umístění
4,3 km
Juka
20:10
5./8
4,3 km
Krú
22:12
8./8

Autor fotek: Rosťa Novotný. Děkujeme!























Trasa pro ty, kdo by si to chtěli taky zaběhnout :-)

Sportovní víkend - canicross

30. května 2011 v 12:22 | Katka
Tento víkend jsme měly neobvykle nabitý závody. Pro spoustu lidí normálka, ale my zase tak často nezávodíme, takže je to pro nás událost.
V sobotu jsme se zúčastnily canicrossového závodu na 4km v Libohošti. Díky Bohu bylo zataženo, takže se nám běželo docela fajn. První běh s Krú nám spestřil pochod maršovických pejsků a volně běhající pesani z místní chatové kolonie. Ale nikoho jsme nezašláply, ani toho jorkšíra, kterého jsem musela přeskočit. Všechny nástrahy jsme překonaly a doběhly do cíle, i když, jak se později ukázalo, s nejhorším časem.
Běh s Krú mě správně rozehřál na druhé kolo s mou favoritkou Jukou. Juka se do postroje docela slušně opřela, ale panička se až moc šetřila, takže nás záhy předběhl boseron s paničkou. běželo jim to o moc líp než nám, ale bosíkovi se Juka tuze líbila a tak připravil své paničce zajímavé chvíle s neustálým otáčením a zamotáváním se. Díky tomu jsme je zase doběhly, chvíli se navzájem předbíhaly, až se bosík definitivně zamotal a my zasprintovaly z posledních sil do cíle. Ve výsledkové listině nás tedy bosík s paničkou předehnali o dvě místa a nám zbylo 5., ale nestěžujeme si, měly jsme víc trénovat a navíc byli pro nás dobrou motivací.
Závěrem lze říci, že 4 km jsou pro nás dost málo, je to přece jen moc rychlé na mé tempo "jako kdybych měla běžet celý den". No příště budeme muset více zabrat. Máme měsíc na trénování na další závod!

Výsledky:
Juka a já - 5. místo z 9, čas 19:54
Krú a já - 9. místo z 9, čas 21:26
Celá výsledková listina je na stránkách Canicross Drachkov.

Za fotky i závod děkujeme pořadatelům.

Ó jak jsme slavné!

24. března 2011 v 10:51 | Katka
Článek z Benešovského deníku: číst

Stříbrná Juka a bramborová Krupička

19. března 2011 v 20:26 | Katka
Nikoliv, to není ani nabídka ze zahradnictví, ani recept na levnou večeři. Jsou to výsledky dnešního canicrossového závodu v Libohošti! Závod byl na 5 km moc pěkným terénem zpestřeným vychytávkami typu kláda přes cestu, sešup a výlez z rigolu, sníh a bahno, kluzké listí. Když mě napadlo, že závod poběžím dvakrát s oběma fenami, hned jsem si říkala, že budu hořce litovat, až budu při druhém běhu lapat po dechu. Nakonec se to naopak ukázalo jako moc dobrý nápad. První běh s Krú byl na zahřátí a druhý s Jukou už parádička. Od posledního našeho závodu jsme se dost polepšily, tak jsme na sebe hrdé, chluby chlub. S Krú jsme sice byly opět přeposlední (4. z 5 v kategorii žen), ale mnohem lépe předposlední než minule. Tentokrát jsem nemyslela, že umřu. Taky jsme měli bezva zázemí díky páníčkovi, který držel palce, venčil a povzbuzoval v cíli. No a jak Juka oslavila svou vůbec první medaili? Skokem do rybníka, to je nejlepší odměna!

Výsledky:
Juka: 2. místo, čas 23:28, 18 bodů do CC poháru 2011
Krú: 4. místo, čas 26:04, 10 bodů do CC poháru 2011

Za fotografie děkujeme oficiální fotografce závodů Míše Svobodové. Více fotek ze závodů je zde.



Naše první canicrossové závody

31. října 2010 v 19:56 | Katka
canicross Drachkov
V sobotu 30.10. 2010 jsme se s Krú zúčastnily historicky prvních canicrossových závodů v Drachkově. Jučílka běžet nemohla, protože jako kojící matka musí šetřit síly, navíc se jí cecíky nevejdou do postroje.
Moc se nám na závodech líbilo, i když po ránu byla děsná zima. Předtím jsme asi měsíc vůbec neběhaly, jelikož jsem líná jít ven dvakrát  - jednou běžet s Krú a pak ještě s Jukou na procházku. Pak mám ještě celou řadu dalších výmluv, proč jsem nemohla, pokud by vás zajímaly.
Přesto všechno jsem neumřela nikde po cestě a s Krupičkou jsem uběhly celých 5 km až do cíle na krásném předposledním (9.) místě. Krú se už nemohla dočkat, závodu. Jak jsem jí nandala postroj, mohla se zblázit radostí, že se někam poběží. Společný start zvládla bez úhony. Většinou běžela na její poměry moc hezky, jen párkrát se začuchala, ale jak viděla ostatní psy před sebou, dost se snažila a běžela většinou dopředu. Zatímco já jsem po doběhu málem vypustila duši, Krú zvesela pokračovala s honičkami s kamarády. Psí honičky + běhání + dva párky v cíli = 100% úspěšný krupičí den.
 
 

Reklama


Naděje pro čtyři packy