Hanynčin deníček

Druhý příběh geopsa Honey

17. června 2013 v 17:24 | Honey
Ahoj, jmenuji se Honey Bee a jsem geopes. Teda geofena. Na rozdíl od obyčejných psů mě zajímá každý kámen a proto se ve volných chvílích věnuji geologii. Zejména mě baví jezdit na exkurze s odborníky geology a poslouchat všechny ty zajímavé příběhy, jak vzniklo to všechno, po čem tady běháme. Rozhodla jsem se, že v našem geoparku Kraj blanických rytířů poznám doslova každý kámen. A tuto sobotu jsme na tom pilně pracovala. Můj fotopříběh z předchozí exkurze si můžete přečíst a prohlédnout tady.

Tak tady jsem na místě bývalého zlatodolu Roudný. To, v čem tady lítám, je písek, který sem vyhodili, když z něj pomocí kyanidu vyloužili zlato. No nebojte, bylo to už dávno a packy mi to nesežralo. Protože je tu píseček jak na pláži, žijí tu vzácní hmyzáci, co mají rádi teplo. Všelijaké vosičky a taky svižník písčinný. Jen počkej, svižníku, však já tě najdu.


Tohle jsou rozbité tavící tyglíky. V nich se zahříval zlatý amalgám, rtuť se pak odpařila a zbylo zlato. Kousků tyglíků je tu celá hromada. Přijeďte se podívat na novou naučnou stezku Zlatodůl Roudný, která se otvírá 13.7. 2013 a můžete si taky jeden odnést na památku.






Tak tady sedím pod věží hradu Šelemberk u Mladé Vožice. Z věže je krásně vidět Blaník a Blanická brázda. To není jako bramborová brázda. Blanická brázda je tak velká, že musíte vylézt na věž, abyste jí aspoň trochu viděli. Je to propadlina, která vznikla, když se tu zemská kůra rozlomila, kousek se posunul níž a kousek zase výš. Říkala jsem, že to asi byla pěkná šlupka, ale prý to trvalo hrozně dlouho, že byste si toho ani nevšimli. Dneska touhle brázdou teče řeka Blanice a taky kousek řeky Sázavy. No a v této Blanické brázdě já bydlím, představte si to!




















Tohle vypadá jako obyčejný šutr v lese. Ale pozor! Tady pod Šelemberkem se nachází dva druhy obzvláště těžkých šutrů. Ty černozelené jsou hadce a tohle je eklogit. Oba vznikly ve veliké hloubce, a jak je to tam pěkně zmáčklo, tak jsou to fakt hustý šutry. Proto jsou tak těžké. V tomhle je navíc spousta malých granátků. To byste do takového olezlého šutráku neřekli, což?






Tak pane kolego, koukám, že vás ta expedice dost zmohla. A neplazte na mě ten jazyk, nebo vás oblíznu tím svým. Uvidíme, kdo ho má delší.























Tak to je konec mojí druhé geologické expedice. Moc jsem si to užila a těším se na další pozvávání geoparku Kraj blanických rytířů.

Vaše Geo Honey Bee

Ze života naší dočasně rozrostlé smečky

29. srpna 2012 v 17:51 | Katka

Geopes Honey

23. dubna 2012 v 12:25 | Honey Bee

Panička furt nic nepíše, tak jsem se toho ujala já, Honey. Protože naše dosavadní aktivity (jako agility, canicross, obedience) nestačí naplnit mé itelektuální potřeby, rozhodla jsem se pro studium geologie. V sobotu 21.4. 2012 mě vzala panička na geologickou exkurzy po Podblanicku. Tak mě to zajímalo, že jsem si nevšimla ani zajíce, ani srny.

Tak tady jsem v Křížovském lomu, to na čem stojím, vážení a milí, je blanická ortorula, kterážto se vyznačuje obsahem polodrahokamů turmalínů. Říkají jim skoryly, to bude asi plemeno turmalínu. Jsou to takové pěkné černé krystalky. Podle toho ji poznáte, tu naší blanickou ortorulu. Jasný?


Zde vám představuji prima červený šutřík.
je to vlastně jaspis. To zíráte, co? Je ho tady u Radošovic hafo. Uvidíte, že to brzo bude geoturistiká senzace.


Čmuchy čmuch, v tomhle lomu není nic zajímavého. Pojďme pryč!


Tak tohle už je mnohem zajímavější! Takovouhle ďouru do země by nevyhrabala ani naše Krú. Tohle je šachta u bývalého koryta Blanice u Všechlap. Co to tady vlastně kutali? Je to záhada.


Tady měli větrací šachtu. Do té mě nenepustili :-( , že prý nejsem zkušený speleolog. A taky se ještě stále nevyrábí přilby pro psy.

Bylo to fajn, i když na geopsa začátečníka trochu moc informací najednou. Ke konci exkurze jsem byla ráda, že si můžu na chvilku sednout nebo lehnout v autě. Dojem z exkurze si ale nenechám ničím zkazit, ani tím, že se mi před ekocentrem stalo něco dost divnýho. Stojíme a loučíme se s účastníky výpravy a najednou přišla nějaká fena. Tak se normálně očuchávámě a ona mě z ničeho nic bafla za zadek a škubala se mnou. Panička jí ale přeprala. Řeknu vám, že jsem se dost vyděsila a chvilku jsem se pěkně klepala. Ale panička říkala, že je to dobrý a že jdeme a tak jsme šly a bylo to dobrý. Trochu mě to ještě bolí, ale ne moc.

Tak se mějte! Vaše Geo Honey Bee.

1. narozeniny kokrkolií

5. října 2011 v 12:24 | Katka
V neděli 2.10. 2011 jsme my, Jučílí štěnátka oslavila 1. rok od svého narození. Já jsem narozeniny slavila se sestřičkou Gwendou. Už jsme se dlouho neviděly, tak jsem si na ní dávala trochu bacha. Dostaly jsme každá dort a dárek. Od paničky prý ještě dostanu postroj na běhání a dlouho mi slibuje nový pelíšek. Tady se můžete podívat na naši oslavu. všem ostatním sestřičkám a bráškovi přeju všehcno nejlepší, hodné páníčky, zdraví, zábavu a dobré papání. HoneyBee




Miss Amplión

19. dubna 2011 v 10:20 | Honey
Už jste slyšeli o mém novém módním doplňku? Zatím jsem nosila maximálně tak obojek nebo postroj, ale teď mám senzační límec ve tvaru trychtýře. Je výborný do deště, skvěle zesiluje hlas, během jídla bezpečně ochrání vaši misku před zloději. Dokonce se mi s ním podařilo vyděsit jednoho jorkšíra, až vyskočil paničce do náruče. Hahaha. Za tu trochu nepohodlí ta legrace stojí. A čím jsem si tu parádu vysloužila? V sobotu jsem si, ani nevím o co a kde, roztrhla kůži ve slabinách. Teď tam mám několik stehů a fešný stříbrný lak. Všichni mě děsně litují, říkají "chudinka štěňátko". Ovšem kromě páníčků, kteří prokoukli, že si z toho nic nedělám a zlobím jako jindy. A já je za to vždycky ráno praštím trychtýřem do hlavy. Cháchá.

Vaše Honey Bee, Miss Amplión 2011.

To jsem ale vyrostla

9. března 2011 v 15:15 | Honey Bee
Tak se na mě podívejte, jaká už jsem velká holka. První foto je z 10.12. 2010, to mi byly dva měsíce. Druhé foto je ze včerejška 8.3. 2011, teď už je mi měsíců pět.
To jsme celá já, Hanynáč kancelářský.
 
 

Reklama


Naděje pro čtyři packy