Jučílí deníček

Sportem k trvalé invaliditě a do blázince.

13. února 2012 v 16:38 | Juka
Tak jsem včera vytáhly paničku po roce na běžky, i když je nastydlá a protivná. To byla teda chyba! Pořád na nás něco hulákala, kdo se v tom má vyznat. Tak třeba: "běžíme...pašácííí....škřřřř...ČEKEJJJJJáááááááážuch...uáááá aúúúú bůůůůů...říkám čekej, né?...dobrý tak BĚŽÍME....TOČ... TOČTOČ!!... kurnik Juko TOČááááá...." No začátek s ní byl vážně těžký, ale pak už to docela šlo. Už jsme pěkně točily a krosily a č-č-č-čekaly. Akorát bylo ještě málo sněhu, tak nám panička na poli trochu drhla. Výsledek? Paničká má kolena barvy zralých švestek, Krú se v zápalu boje v závěrečné rovince poněkud přiškrtila v postroji, protože ztloustla. Honey byla vyvalená, co se to děje. Jsme rády, že to máme za sebou!

Jučílí trampoty

24. května 2011 v 12:33 | Juka
Tak jsem vám tak v neděli odpoledne z dlouhé chvíle chytala klacky a najednou se mi klacek zapíchl do tlamy. Ajajaj, to to bolelo. Panička mi pořád koukala do pusy a říkala, že to nic není, ale mě to bolelo pekelně. Ani na agilitách jsme necvičila, jen jsem ležela pod lavicí a slintala. Večer jsem zkusila sníst trochu konzervy, ale moc mě tlamička bolela, tak jsem snědla stěží tři kousky. Pak jsem dostala nějaký lék a šla spát. Ráno už to bylo docela dobré, tak jsem konzervu dorazila a večer jsem si už všechno vynahradila.
Představte si, přijelo velké auto a z něj panička přivezla tři vrchovatá zahradní kolečka plná masíčka a kostiček. Všechno to bylo zmrzlé, takže to byla asi zmrzlina. Rybí byla výborná a hovězí žebra jakbysmet.
Taky se nám na zahradu nastěhovala kočka a tváří se, jakože tu už zůstane. My jsme jí s holkama hned daly najevo, ať kouká vypadnout, ale one že né. Ať jen se s ní vsadíme, jak si ochočí naši paničku. A co myslíte. Po dvou dnech už jsme viděly paničku, jak jí dává NAŠE masíčko, zatímco my jsme byly normálně zavřené v baráku. Potvora jedna vychytralá kočičí! To se pak pes cítí opravdu bezmocně. Ještě aby si neochočila i nás!

Velikonoční report

26. dubna 2011 v 12:49 | Juka
Milý deníčku, o Velikonocích jsme se měly opravdu vesele. Na velký pátek nás páníčce šeredně zanedbávali a byli pořád pryč. Panička přišla až po půlnoci a normálně nás vyhodila z našeho velikého pelechu. Jenom privilegovaná Honey s trychtýřem na hlavě mohla zůstat. Brzo ráno zase vstávala a někam s Krú zmizely. Přišly až odpoledne a prý že byly na cvičáku a krú má už taky ZZO. Tý jo, jestli ona mě za chvíli s těma zkouškama nedožene! Já jsem se celý víkend věnovala hlavně pasení dětí, které jezdí kolem našeho plotu na malých motorkách a čtyřkolkách. V neděli odpoledne jsme jely na agility. Řeknu vám, že ta moje panička je hrozná puntíčkářka, strašně trvala na tom, abych ve slalomu proběhla všemi dvanácti tyčkami. Mohlo by jí přece stačit osm či deset. Krú na tréninku zlobila, několikrát utekla za páníkem a babičkou, kteří šli na výlet a pak i za úplně cizíma lidma. Babička z Prahy k nám přijela na víkend a přivezla nám bezva mazanec a malovaná vajíčka. Všechno jsme to sluply, když nás nechali večer zase samotné doma. Bylo to dobré, až na ty obrázkové nálepky, ty se trochu lepily na zuby.
S Krú jsme se vsadily, která vytáhne Hanynce alespoň jeden steh. Já to zkusila hned v sobotu v noci, ale panička mě přistihla a zase jsem byla vyhozena z pelechu. Takže Krupice vopice nakonec vyhrála, jelikož v pondělí měla příležitost být doma s Honey sama a jeden steh jí vytáhla.
Já jsem místo toho jela s páníkama za druhou babičkou, tetama a strejdama a kamarádem berňákem. Krásně jsem si zaplavala v potoce a pěkně jsem jim to tam poťapala.
Velikonoce byly teda docela veselé, ale příště bychom prosily raději dlouhý výlet a ta malovaná vajíčka tři, dvě se na třetiny špatně dělí.

Vánoce 2010

28. prosince 2010 v 11:38 | Juka
Tak Vánoce máme naštěstí za sebou. Konečně se nám bude panička zase věnovat. Návštěvy byly fajn, ale už bychom raději šly na nějaký výlet. Celý byt byl plný ňamek, ale nám zase nedali nic, škrti jedni. Krú se letos nepovedlo ukrást vánočku, tak ani nevíme, jaká byla. Ale abych těm našim lidem nekřivdila, dostaly jsme kus krocana (syrového a malý kousek pečeného) a taky dárky. Dárky já rozbaluju ráda, baví mě trhat papír. Dostaly jsme několik krabic pamlků, které jsme ovšem nesměly sníst všechny hned. Naštěstí v balíčku byly i hračky. Dostaly jsme pneumatiku s provázky, o kterou se můžeme přetahovat s paničkou všechny tři najednou. Taky jsme dostaly od babičky pískací hračky, co vypadají jako pečínka. Mě to teda zmátlo, takže jsem kus pečeného gumového kuřete snědla! No a teď se podívejte, jaké kašpary z nás zase páníci udělali. To je u nás taková vánoční tradice:
sobíci

Krú: "Juko taky si připadáš jako debil?" Juka: "Naprosto. Hlavně se nevrť, ať to máme za sebou."

Předporodní přípravy

24. září 2010 v 11:04 | Juka
Ahoj všichni. Už to víte, že budu mít štěňátka? U nás je z toho hotové pozdvižení. Panička píše inzeráty a vyvěšuje plakáty a hlásí mi, kolik nových páníčků se zase ozvalo. Já se o to moc nestarám, mám spoustu práce s jídlem, spaním a nošením míčků. Páníček mi vyrobil nový pokojíček, kterému říkají porodní bedna. Já bych raději ten svůj starý pod schodama, ale prej že ne, že tam se za mnou nikdo nedostane. No taky právě proto tam chci bydlet, ne?

Včera jsme byly na procházce. Panička mě chtěla vzít na nenáročnou pohodovou procházku vhodnou pro těhule, jako jsem já. Říkala jsem si, že to bude pěkná nuda, ale hned za vratama jsem se trochu chytla s ovčačkama z ulice. Vždycky nás s Krú chodí samy bez páníčků provokovat přes plot a už jednou mi jedna z nich vyhrožovala na procházce. Tak jsem jí chtěla dát co proto, když si tak drze vykračovala kolem mého plotu. To nečekala, že na ní bafnu. Cha! Ale panička nám zábavu překazila a zavolala mně zpátky. No co se dalo dělat, poslouchat se musí. Ale bylo to vzrůšo!
Na prochajdě to taky nebylo špatný. krú chytila a zakousla myš, ale pak nevěděla, co s ní. To já zase věděla. No co, víte, co ti caparti spotřebujou energie? Byla fakt dobrá, ještě teplá. Konečně je ta Krú k něčemu užitečná, když mě v jednom kuse otravuje s těma jejíma skopičinama.
Pak jsem potkali takovýho malýho pejska plemene "krupišák malý", se kterým jsme daly řeč. Taky šel na myši.
V lesíku jsme pak baštily ostružiny. Byly sladké, ale ta myš byla daleko lepší. Procházku jsem zakončila efektním skokem do rybníka. Jenže nikdo mi nehodil ani jeden klacík! A to ani ve vodě ani na suchu. Dokonce nechodíme ani na agility ani na cvičák. No nuda, nuda, nuda.

Vaše Juka

Novinky

26. července 2010 v 21:36 | Juka
Takže novinky:
Panička furt něco klofe do notebooku a vůbec si nás nevšímá. Dokonce nás nechala týden samotné s páníčkem. To byl mejdan! Teď musíme zase makat a venčit paničku, aby k té točité židli nepřirostla. Vždycky jí zapřáhneme do postroje a vláčíme jí po lese. Je to ale hrozná brzda, vůbec nám nestačí. Asi je to tím, že má jen dvě nohy. Když jí dotáhneme k rybníku, tak jí ještě ukecáme, aby si s náma zaplavala.
Krú teď měla falešnou březost, teklo jí mlezivo a napuchlo jí vemínko. Bylo to zábavné, jak jí páníčci dávali studené obklady a jak se u toho Krú mrskala. Jogurtový obklad mi chutnal nejvíc, bramborový nic moc, ale řepíčková mast ze sádla docela ušla. Taky se panička za Krupičku modlila. Něco z toho zabralo, protože nakonec Krú ani nemusela k doktorovi a místo toho jsme šly na kolo. Teda táhly jsme tu línou paničku na kole, protože se jí nechtělo běžet.
Já teď hárám, takže jsem děsně přítulná a do postele musím nosit kalhotky.

Tak čau. Juka

PS: Krú taky pozdravuje. Rozkousala polystyrénové obklady na strop a jeden kbelík. Takže se má fajn.

12.6. 2010 Brigáda na pomoc přirodě

14. června 2010 v 10:51 | Juka
V sobotu jsme byly s paničkou na brigádě. Pomáhaly jsme přírodě, jak jen jsme mohly. Panička hrabala seno, Krú se pokoušela v louce vyhrabat nové tůně pro obojživelníky  a já jsem "uklízela" klacky v okolí. Teda nosila jsem je paničce a všem okolo, ale oni to vůbec nepochopili a házeli je zase po louce nebo do rybníka, tak jsem je musela znovu lovit a znovu nosit. Nakonec jsme se s Krú vyválely ve voňavém bahýnku u břehu rybníka. To bylo z celé brigády nejlepší. A Krú pak musela doma do vany, kyš, kyš a já ne, protože jsem se vykoupala v rybníce sama a dobrovolně. Ale i tak ještě dnes krásně voníme tím báječným bahýnkem.

Pac a pusu posílá Juka

6.10. 2009 Klacíčky, klacíčky a zase klacíčky

6. října 2009 v 12:05 | Katka
Haf pesani a lidičkové. Víte co je nejlepší na světě? No přece klacíčky. To je moje nejdůležitější práce, pást klacíčky a občas taky míčky. Ale klacíčky jsou lepší. Je jich všude spousta, dá se o ně přetahovat s paničkou nebo se dají alespoň rozkousat.
Teď v neděli se mi stalo, že jsem jeden rozkousla a on se mi zasekl v tlamě mezi zubama. Třepala jsem hlavou sem a tam a snažila se ho packou vyndat, ale nešlo to. K tomu mě ještě panička otravovala, různě mě chytala a furt něco chtěla, říkala "čekej" a "klídek", ale já přece neměla zrovna čas. A jak se mi pořád do té tlamy pletla, trošku jsem jí kousla, ale jen málo. Nakonec mi panička klacík v tlamě uvolnila a já ho vyplivla. To byla úleva! Ale hned jsem ho samozřejmě zase sebrala. Nemůžu ho tam přece nechat, když mě stál tolik dřiny.
Jednou se mi něco podobného stalo uprostřed rybníka Jordána v Táboře. To mi panička vytahovala zapříčený klacík během plavání. Byla to legrace.

Mimochodem páníci říkají, že mám teď krásně lesklou a hladkou srst a pořádné svaly a že jsem vážně moc krásná. Heč.

Bylo, nebylo...

16. července 2009 v 9:13 | Juka
haf-chrrr-chlll-síp-frk pejsani! Mám pořád ještě trochu kašel a rýmu, ale jinak se mám dobře. Pšík. Dostávám jednu dobrou a jednu nedobrou meducínku. Ven teď chodíme málo, ale když jdu tak skáču radostí a lítám jak torpédo. Nejvíc mě štve, že když chci štěkat, tak se rozkašlu. To je nefér. Ten sousedovic všivák Ben si myslí, že si může beztrestně štěkat na celou ves, jako kdyby mu to tu patřilo. Ale tady to všechno od plotu k plotu je MOJE.
Tak tady ležím a vzpomínám. Tudle jsme s paničkou šly jako obvykle na prochajdu kolem domu, kdy bydlí smečka tří psů. Šéfuje jim taková pidifenka Sára. Občas utečou a štěkají na nás, ale my je s paničkou vždycky zaženeme. Tentokrát utekl goxer Bady a šel k nám. Stál a koukal, my jsme taky stály a koukaly. Jeho panička ho volala, ale on nic. Badyho znám, už jsme se jednou očmuchávali a byl celkem fajn. Jenže najednou odněkud vylítla ta malá směšná fůrie Sára, prosmýkla se kolem paničky a hups na mě. A na to po mě Bady taky vystartoval a už mě oba tlačili do pangejtu. Jenže v tom po Badym vystartovala panička a taky jeho panička a obě mu nadávaly do zmetků. Sára s Badym ještě na nás chtěli jít, ale panička je vždy odehnala. Chtěla jsem zmastit tu malou fenu, ale panička mi to nedovolila a šly jsem pryč. Bylo to bezva!
Ještě když jsme se vracely z procházky, slyšely jsme jak jejich panička volá do kraje: "Sáro, Bady".
Od té doby se k tomu baráku vždycky těším a div jim nepodlezu pod vratama na dvůr. Doufám, že zas někdy utečou. Panička se tomu děsně diví, protože asi neví, že není nic lepšího než vyhrát!
Haf! Chrch. Pšík.

18.6.2009 Píše Juka

18. června 2009 v 10:23 | Juka
Haf pejsani,
dlouho jsem nepsala, tak vám musím povědět, co je u nás nového. Tak například nedávno jsem běhala po zahradě a najednou jsem měla zadní nohu celou od krve. panička mě hned naložila do auta a jely jsme k doktorce. Ta mi vždy dělá samé nepříjemné věci a tak se mi moc nechtělo... A měla jsem pravdu. Pořád mi v té noze šťourala a píchala do ní. Panička mě držela a říkala, že se nesmím cukat. Ale moc to nešlo. Chvíli to tak boleleo, že mi z toho tlouklo srdce až v krku. Byla jsem ale opřená o paničku a slyšela, že její srdce bije pomalu a to mě docela uklidnilo. Panička se vůbec tvářila, jakože se nic neděje. Pch, chtěla bych jí vidět, až budou sešívat nohu jí.
Když bylo po všem, zavazovala mi panička nohu něčím bílým. To mě štvalo, jelikož jsem si nemohla nohu pořádně olizovat, abych si ji vyléčila. Panička mi v léčení neustále bránila zavazováním nohy, žlutým smrdutým sprayem a mastičkou. Brzy jsem ovšem dosáhla světového rekordu v rozmotávání obvazu. Z nohy mi čouhaly takové nitě, ale nebojte se, já jsem si je pěkně vytahala. Mastičku jsem slízala a pak jsem měla průjem. Pak už to vzdali a konečně mi dali pokoj. Teď už mám nohu docela dobrou, samozřejmě díky pravidelnému olizování.
No a jinak se mám celkem normálně. Chodíme na procházky, na cvičák, plaveme a jezdíme na kole. Mezitím chytám létající talíře. Na zahradě máme zapíchnuté tyčky na slalom a páneček vyrobil i kruh, takže skoro každý den trénujeme agility. Kruh mě baví víc, ty tyčky se mi ještě občas pletou.
Na cvičáku ukazujeme štěňatům, jak se to dělá. Ale panička není moc spokojená, ať prý pohnu zadkem. No jo, ale kdo by se v tom vedru hnal k noze nebo za aportem, že? Času dost.

Tak čau, musím už jít, mám spoustu práce se zíráním z okna a spaním.

Juka

6.5.2009 Májové dny v posteli

6. května 2009 v 18:01 | Juka
Haf pejsani. V posledních dnech je všechno nějak vzhůru nohama. O víkendu tu bylo spousta lidí, babičky a děda, takže bylo spousta zábavy. Byli jsme na prvomájových slavnostech. Musela jsem chodit na haltině v davu, což mě moc nenadchlo. Jednou jsem si lehla mezi stánky na zem a snažila si jí sundat, ale nešlo to. Ale nakonec jsem si užila zábavu na zahradě spolkového domu, kde hrála country kapela. Páníci tancovali a pak jsme tancovaly taky my s paničkou. Všichni mi házeli klacíky, i takové malé lidské štěně. Dávalo mi malinké klacíky a já jsem si je opatrně brala. Mrně z toho mělo velkou legraci. Všude voněli buřty, ale mně za to všechno tancování dali jen kousíček chleba.
Od soboty je panička nějaká divná, celý den je doma v posteli, kašle a smrká a není s ní zábava. Občas jde se mnou na chvilku na zahradu a učíme se slalom. Už mi to skoro jde, i když na jednu stranu líp než na druhou. Slalom mě baví. Vtip je v tom proskakovat co nejrychleji mezi tyčkami sem a tam a pak chytit balónek na provázku. Taky jsme cvičili čtverec. Čtverec je kouzelné místo. Když si do něj vlezete, přiletí míček. To je taky prima hra. Někdy to zkuste. Třetí hru zatím moc nechápu. Panička vysype na koberc hromádku gumiček do vlasů a jiných krámů a pak mě tam pošle něco hledat. Ale já nevím co. Tak zkouším všechny gumičky, ale panička furt není spokojená. Začíná mi trochu svítat, že asi chce to, na co naposledy sáhla. Ale nejsem si tím ještě jistá.

17.4. 2009 Černobílá šmouha

17. dubna 2009 v 16:36 | Katka
Haf pejsani. Dám vám hádanku: krajinou prolítne černobílá čmouha a chvíli na to projede cyklista. Co je to? Správně, jsem to já a panička. Venčení na kole je super! Konečně můžu pelášit naplno, až mi jazyk pleská o hlavu a odletuje písek od nohou. Za procházku urazíme nejmíň dvakrát takovou vzdálenost než pěšky. A ještě si stihnu zaplavat. Panička se na kole snaží, ale já jí stejně předběhnu i z kopce. To by mi má bordeří hrdost nedovolila, aby mě někdo předběhl.
Učím se taky běhat vedle kola na vodítku. To když jedeme kousek po silnici. Je to divný, že musím běžet po opačné straně silnice i paničky než obvykle. Pořád se mi to plete. Chci jít normálně "k noze" jako slušný pes, ale jak to zkusím, panička vříská "pravá" a brzdí.
Ale jinak je vše báječné. Za chvilku budu mít svaly jak Herkules, to budete koukat.

Sportu HAF!

23.3. 2009 Marodíme

23. března 2009 v 23:10 | Juka
Celý týden páníci marodí, tak je musím pěkně zahřívat. To je ale fuška.

Včera jsme byly s paničkou na návštěvě u tety ve Lhotě. Byly jsem tam čtyři psi a moc jsme si to užili. S klukama Dastíkem a Arínkem moc velká švanda nebyla, protože mě nechtěli honit. Zato s Keirinkou jsem se pořádně vyběhaly, když celá naše smečka šla na procházku.


11.3. 2009 Haltina

11. března 2009 v 15:56 | Juka
Teda pejsani, musím vám říct, že se u nás dějí divné věci. V pondělí mi panička dala na čumák něco divnýho. Nešlo to vůbec sundat, i když jsem to zkoušela. Paničce se mé pokusy nelíbily, tak jsem pochopila, že si to mám nechat na hlavě. Pak jsme hned šly ven. Zkoušela jsem jít hezky u nohy, jestli mi to panička nesundá, když budu hodná. Kdepak, nesundala. Za chvíli jsem se rozběhla za ptákem a když jsem byla na konci stopovací šňůry, tak najednou už před sebou nevidím ptáka, ale paničku. Bylo to děsně divný. Z ničeho nic jsem běžela na opačnou stranu, ani nevím jak. Než jsem se vzpamatovala, tak jsem dostala piškotek a pochvalu. Zkoušela jsem to víckrát a vždycky se mi na konci šňůry otočí hlava a musím běžet k paničce. Je to vážně strašidelný...

Kdo nezná, nechť čte zde: ohlávka HALTI

Juka terapeutickým pejskem?

28. února 2009 v 17:01 | Katka

No jasně! Vidíte přece, jaký jsem talent. Haf haf. (Kamarád Nik a já, 30.12. 2008)

8.2.2009 U babičky

9. února 2009 v 9:25 | Juka
Haf pejsani. Tento týden jsem se měla báječně. Páníci byli tři dni pryč a já byla na prázdninách u babičky v paneláku. Bylo to skvělé. Babička je kamarád, pořád si se mnou hrála, chodila na procházky a vůbec mě nevodila na vodítku. Babička totiž neumí na vodítku chodit. Hurá. Moc jsem si to užila a vůbec se mi nestýskalo.
Nožka se mi už hezky hojí, ale občas si trošku zakulhám.
V sobotu jsem byly s paničkou na báječné dlouhé procházce. Našly jsme spoustu luk, kde jsem mohla lítat široko daleko. Báječné.
V neděli jsem se učila stopovat ponožku s párky. Párečky já ráda. A taky mám ráda sýr cottage s ovocem. A makrely. Nejdřív na ní štěkám, pak si s ní hraju a slupnu ji celou syrovou na to šup. Ňam. Jak vám to povídám, dostala jsem chuť na zeleninku s olejem, žloutkem a kuřecími srdíčky, co mám v misce. Tak se mějte. Haf, haf, mlask, mlask.

22.1. 2009 Ovladač, pilulky a palačinky

22. ledna 2009 v 22:19 | Juka
Haf. S těmi lidmi je vážně potíž. Tak například dnes mě zavřeli na chodbě. Tak jsem zakňučela. Oni začali lítat po celém domě a volali "Jukó" a "Kde je Juka?" a "Jučílko, co se ti stalo?" No to byla doba, než jim to došlo. Panička si prý myslela, že jsem rozkousala kabel a ležím někde mrtvá. To jsou nápady! Kabely dávno nežeru. Akorát včera jsem rozkousala ovladač od úplně nové věže a snědla kus tištěného spoje. Páneček se moc zlobil, ale může si za to sám, neměl mi ho nechávat pod nosem. Panička se zase smála, že budou místo ovladače používat mě a pořád prohlíží moje hovínka.
To maj z toho, že mi nedopřejou žádné sportování. Prý klidový režim. Pch! Jo a taky mě nutí jíst 2,5 bílé tvrdé pilulky bez chuti. Já ji vždycky vyplivnu a panička mi jí zase dá do tlamy a já jí zas vyplivnu a ona mi jí zase dá do tlamy a tak pořád dokola. Ráda bych věděla, co je to za hloupou hru.
Ale pozor, zjistila jsem, že mi moc chutnají palačinky. Za kousek palačinky jsem předvedla všechny cviky, co mě napadly.
Tak dobrou noc, pac a pusu!

5.1. 2009 Pajda

5. ledna 2009 v 18:00 | Juka
Haf pejsani, věděli jste, že se dá skvěle běhat i po třech nohách? I skákat. Od neděle mě bolí pravá zadní packa, tak ji šetřím. Nejhorší je to, když se probudím. Jak chvíli lítám venku, tak to trochu rozchodím. Dnes jsme jely s paničkou k veterinářce. Nelíbilo se mi tam ani trochu. Panička byla nervózní, tak jsem se bála. A bylo proč. Ta ženská mi prohmatávala celou nohu i to bolavý místo. Sice mi pak dala piškot, ale stejně ji nemám ráda. Ale nejhorší je ten hnusnej plechovej stůl. Fuj. Stát na něm je pěkně odporný. Prý mám vymknutý prst. Dostaly jsem od doktorky takový dobrý bonbónky, co mi maj pomoct. Pomohlo to hlavně paničce, jelikož se uklidnila. Takže to asi funguje.

Představte si, že jsme tam potkaly kočku, co přeprala středního knírače. Ještě že byla v přepravce. Koukala na mě a já jsem se pořádně naježila, aby si o sobě moc nemyslela.

Teď asi chvíli nebudeme cvičit agility a na procházky můžu jenom na vodítku. Kdyby ta panička chodila alespoň rychleji. Ale to ona ne, akorát mě furt okřikuje a škube vodítkem. Nevim proč, vždyť já jí chci jen trochu urychlit. Dneska se vymázla na sněhu, chi chi chi. Ale v tu chvíli jsem se hrozně lekla, že jsem něco udělala a ona po mě skočila. Nevim, co s tim vodítkem pořád má.

Haf

3.1. 2009 Záhadní návštěvníci

5. ledna 2009 v 17:12 | Juka
Haf. To jsem se v sobotu zase pochlapila... popsila?...pofenila? To je fuk. Zkrátka a dobře: přišli k našim vratům takový divný lidi. Tři z nich měli na hlavě něco bílýho z papíru a na sobě divný deky. Čtvrtý měl na krku kasičku. To jsem je vyděsila! Štěkala jsem na ně usilovně, pouštěla hrůzu a držela je v šachu dokud nepřišla panička a nezkazila mi zábavu. Pak nám ty divný týpkové něco načmárali na dveře a páníci jim dali něco do kasičky. Chtěla jsem si hrát s těmi jejich přehozy, ale páníci mě poslali domů. Týpkové se mě pěkně báli, tak to má být.
Jen počkejte, až přijdete příště. Už se na vás těším!

Vrrrr. Haf!

2.1. 2009 Jučka v práci

2. ledna 2009 v 22:24 | Juka
Haf. Dnes jsem si opravdu užila. Šly jsme s paničkou pěšky do její práce. Po cestě jsem se seznámila s novou kámoškou, která je černobílá jako já. Hezky jsme se vylítaly. Do paničky práce se těším, protože tam mám kamarádku, co má moc ráda pejsky. Mohla jsem se radostí zbláznit a lítala jsem po kanceláři kolem dokola a všichni se smáli, protože mi to na tom linu klouzalo.
Pak jsem si schrupla u paničky pod stolem, snědla oběd a tvrdý rohlík pro myši, co bydlí v terárku.
Odpoledne jsme šli na procházku do parku a s námi i kamarád Čanki s paničkou. Čanki je zábavný, protože rychle běhá a honí mě nebo já jeho. Akorát se mi nelíbilo, že mi bral klacíky a vrčel na mě. Když jsem měla nějaký klacík a Čanki běžel ke mně, raději jsem ho předem vyplivla.

Pak jsem si zase schrupla pod stolem u paničky a za chvíli už jsme jely s páníkem domů. Tam jsem dostala senzační hovězí žebro s masíčkem. Ohryzávala jsem ho s rozkoší celou věčnost. To byla ňamka. V poslední době vůbec dostávám samé dobroty.

Večer jsme se koukali na pořad o psech, jak jsme děsně šikovní, hodní a užiteční. Ale ty robotičtí psi z Japonska se mi vůbec nelíbili. Panička taky říkala, že je to úchylnost. A kdyby mě navlíkli do těch šatiček, co nosí psí modelky, tak bych se v nich co nejdřív vyválela v hnoji. To je zase podle mě úchylnost.
Film od Vlasty Buriana "12 křesel" mě ovšem nadchl. Z televize se v jednom kuse ozývaly roztodivné zvuky, a já jsem se chodila dívat z blízka, co to tam píská, klepe a ťuká.
Teď už zase sedím paničce pod stolem a diktuji, co má psát.

Haf!
 
 

Reklama
Reklama



Naděje pro čtyři packy