Krupičí deníček

Podblanická pejskiáda 2011

25. října 2011 v 21:16 | Katka

Tuto sobotu jsem si vážně užily na Podblanické pejskiádě, kterou jsme pořádaly spolu s kamarády ze ZKO Divišov, Canicross Drachkov a ČSOP Vlašim na Farmě Blaník v Ostrově. Pro paničku to byl dosti hektický den, neb celou akci organizovala, k tomu i běžela canicross a vystavovala nás obě vořešnice. Díky všem spolupracovníkům, pomocníkům a díky Boží milosti se vše více méně podařilo a byla z toho prima akce. I my jsme sklidily nějaké úspěchy.

Nejprve Juka s paničku běžela závod v canicrossu. Byla ukrutná zima a k tomu mlha, ale běželo jim to docela dobře a to i přes to, že se paničce kousek za půlkou rozvázala tkanička - trestuhodná nedbalost! Doběhly šesté mezi ženami, což bylo pro mne překvapení. Ještě ráno si panička měřila teplotu a přemýšlela, že vůbec nepoběží. Jučílka prý ale krásně táhla a my s Honey jsme jí v autě záviděly, že se zahřeje během. V celoročním poháru byly panička s Jukou dokonce třetí, ale všichni víme, že to mají za věrnou účast ve skoro všech závodech.

Honey a já jsme se předvedly na voříškiádě v kategorii Velká vořešnice, čili feny nad 40 cm. Já jsem zase nic nevyhrála, ačkoliv mě panička denně ujišťuje, že jsem na celém světě nejkrásnější.

Všechnu slávu vyžrala Honey, která dozajista omámila porotu jedním ze svých pohledů značky "Koukněte, jak jsem hebká a roztomilá" a vysloužila si druhé místo a krásnou červenou kokardu.


Hanyně to ovšem nestačilo a vyběhala si další druhé místo v agilitách v kategorii nezávodníci. Já byla až šestá a Juka se v kategorii závodníci diskla, když vlítla do tunelu místo do slalomu. Takže Honey si spokojeně připla další, tentokrát oranžovou, kokardu a není s ní teď doma k vydržení. Ale co, ať si nechá kokardy a diplomy. My jsme si to taky užily. S páníčkem jsem ještě soutěžila v chytání piškotů a chytila jsem tři z pěti. A to mě panička do této soutěže nechtěla vzít, že prý neumím chytat. Jenže ona zase neumí házet, takže s Jukou měly taky jen tři piškoty z pěti. To má za to, že mě podceňovala. Juka se pak ještě pěkně nadlábla při aportu buřtu. Předvedla to opravdu krásně, jak na cvičáku, ale když měla buřtík odevzdat, přece jen jí to nedalo a půlku ho ukousla. My s Honey jsme se chytaly za hlavu. Taková škoda! Navíc přece ví, že za chvíli ten buřt dostane zpátky, ne? Pak nám ještě Juka udělala ostudu, protože zatímco se panička otočila, aby něco zahlásila do mikrofonu, ukradla z pytle další
dva buřty. A myslíte, že pro to, aby se podělila? Houby! Všechny je sežrala! No takže příště musím udělat preventivní opatření a přihlásit se do všech soutěží sama, protože takhle se toho buřta jen těžko dočkám.























Vaše Krú Lískový voříšek bez kokardy a bez buřtu.

A na závěr opět fotoseriál: Juka a aport buřtu











Zatím to vypadá nadějně, Juka nese celý
buřt zpátky.














Juký pusť! No pustila, pustila, ale jen půlku, druhou ukousla a schramstla.


















No jo, tak k noze a tady máš tu druhou půlku za odměnu :-)

Poprvé na coursingu

17. května 2011 v 12:35 | Krú
Ahoj všici! Tak vám dneska povím, jak jsme honily igelitového zajíce. To nás v sobotu panička naložila do auta a jely jsme všechny čtyři někam pryč (Pozn. překladatelky do lidské řeči: Bylo to na Coursingovém cvičišti v Drahobudicích). Bylo tam pár lidí a psů a super igelitový střapec obohacený voňavou zvířecí kůží. Něco takového už jsme doma taky měly, ale tenhle utíkal a kličkoval jako pravý zajíc. Rozdíl je ovšem v tom, že tenhle se SMÍ honit. Dokonce panička říkala "drrrž hóóó", tak já ho chtěla chňapnout, ale chvíli mi to trvalo, než jsem ho lapila. Dokonce jsem za to nedostala vynadáno, ale naopak odměnu. To jsou věci! Juka a Honey to taky zkoušely, ale nebyly tak dobré jako já. Nemají totiž mojí praxi a nevědí, že zající pořád mění směr. To jsem se nasmála, jak už si myslely, že ho mají a střapec jim frknul před nosem, zatímco ony běžely ještě dobrých dvacet metrů pořád rovně. Můžete se na nás podívat na tomto videu a taky se zasmát.
Každá jsme se pěkně dvakrát proběhla za "zajícem", pak jsme si daly lehárko, zatímco panička se cpala utopencema a pak jsme vyrazily na dlouhý výlet. Šli s námi taky kamarádi foxíci a jejich panička Míša. Procházku si nejvíc užívali Juka a Alfík, kteří šli alespoň půl cesty korytem potoka.
Když mě u rybníka panička pustila z vodítka, tak jsem se šla podívat zpátky za srnou, co jsme potkali asi před půl hodinou. Panička za mnou cosi volala, jenže já měla zrovna práci, ne? Tentokrát jsem ale za to nedostala pamlsek jako ráno, ještě mě za to ta panice ošklivá buzerovala. No co si myslela, že snad půjdu do rybníka bezúčelně lovit klacky jako naše bláznivá Juka?
No ale jinak to byla bezva procházka, pěkně jsme se utahaly. Naše malá Honey z toho hnedle usnula a říkala, že jí bolej nožičky.
Pár fotek nevalné kvality vypreparovaných z videa:

Reportáž Záhada pod schodištěm

12. října 2010 v 12:27 | Katka
Opět vás vítáme u psaného vysílání rádia Krupišák. Naše reportérka Krú se vydala do jedné venkovské domácnosti, aby vypátrala, co to tam kvičí pod schody.
"Vážení přátelé, právě pátrám kolem domu, odkud máme hlášeno podivné kvičení pod schodištěm. jsem připravena za každou cenu přijít záhadě na kloub, případně ji i sežrat, bude-li k jídlu. Je to strašidlo? Myši? Nebo snad.... hrůza pomyslet! právě se pootevírají dveře, člověk vychází ven s košem prádla a já rychle proklouzávám dovnitř, dveře za mnou zaklaply. Uf. Bylo to o vlásek, teda spíš o ocásek, ale jsem tady. Teď musím jednat rychle.

Jsem drsný Krupís. Mám granát a nebojím se ho použít.
granát

Plížím se kolem pracovního stolu a spíš cítím než slyším, že pod ním někdo tiše oddechuje. Musím se tam podívat, i když se děsím, co tam uvidím.
Z pod stolu na mě hledí černobílá fena. Evidentně se před něčím ukrývá. Chce mi něco pošeptat, tak se sunu blíž. "Tiše, neprozrazuj mne, nebo mě najdou", prosí.
pod stolem

"Neboj se. Řekni mi, co je pod těmi schody."  "Nemůžu, nechtěj to vědět. A nechoď tam, nebo tě taky vysajou." "Vysajou?!" Tedy přátele, tady jde o něco horšího než jsou myši. Upíři? Srdce mi tluče jak o závod, ale musím zjistit, jaké strašné tajemství ukrývá tento dům hrůzy. Pomalu se blížím ke schodišti. Už to slyším. Takové kňourání a vrnění.

Pozor! Člověk se vrací! Rychle se schovat za gauč! Člověk pokládá prázdný koš na prádlo a sklání se k díře pod schody. Přes rameno mu vidím nějaké polštáře vykukující ze vstupu do prostoru pod schodištěm. Vydává dost hrozné zvuky. Zní to jako "ťuťu ňuňu šišli mišli". Brrr. Teď právě vsunul ruku do dutiny pod schody a něco z ní vyndavá. Přátelé to je ale štěstí! Konečně zjistím, co tam je! Je to černé. Snad krtek? Ne, krtek takhle nepiští. Rychle vyndavám foťák:
Elinka8
No nazdar! Blesk mě asi prozradil. Člověk pokládá černý pištící váleček a jde ke mně. Sbohem přátelé! Jeho ruce se ke mně už natahují, slyším ten zvuk: "Ale ty můj Krupišáčku, šmudlinko, tuťuťu..." Ááááááááá...

Dostali mě :-(
Dostali mě

Krupičí hádanka

11. října 2010 v 9:47 | Katka
Kompeletní krmivo na tři?
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.

MYŠ!


Myš - víš co jíš!
Doporučují čtyři z pěti Krupišáků.

Krú informuje

7. října 2010 v 23:23 | Katka
Ahoj všichni. Chodím teď každý den s paničkou do práce, asi abych si odpočinula od těch Jučílích mimin. V práci jsem móc hodná, hezky chrním na dece, ale už mě to tam nebaví.
Včera jsme naštěstí byly na tréningu agilit. Hezky jsem si zahopsala a pohrála s novými psímí kámoši. To víte, s Jukou teď není žádná zábava. Když si chci hrát, ukazuje zuby, že prej ať s tím dám pokoj.
Štěňata nám rostou, už se těším, až budou běhat a doufám, že si se mnou budou chtít hrát. Zatím umí jenom spát, jíst, plazit se po břiše, pištět a kňourat.
Ale víte co je dobrá zpráva? Od včerejška máme plný mrazák masíčka. Panička včera porcovala velikánský pytel mletých vemen a my jsme jí s Jukou hojně pomáhaly. To vám byla dobrota. Zato losos mi moc nechutnal, nejsem žádný rybožrout, jako někteří, že, ukažme si na ni, na Juku.

Beruška  - jeden z našich "krtečků":
krteček

Rádio Krupišák hlásí

27. září 2010 v 10:31 | Katka
Hlásí se Rádio Krupišák. Poslechněte si dnešní zprávy:
Stav myší na nezoraných polích je velmi uspokojivý. Včera osobně prověřeno, zatímco páníci byly pryč a Juka v domě, jelikož je na slehnutí. Počasí: deštivé, vhodné na podhrabání se pod plotem za účelem lovu myší. Doprava: v neděli doprava byla klidná, vhodná na výpravu na lov myší. Sport: Krú ulovila nejméně 10 myší a už umí chytat disky. Obedience: naše oblíbená mistryně Krú už umí hledat dřívko. "Je to snadné. Přinesete paničce dřívko a dostanete piškot.", sdělila nám Krú. Společenská rubrika: Juka stále ještě nemá žádná štěňátka. Její model "pytel plný štěňat" je vážně otřesný. Proslýchá se, že otec štěňat, známý seladon Mates, odmítá platit alimenty. Dnes má svátek: Krú (jako každý den). Hodně myší všem!

Krú píše dopis do útulku

2. září 2010 v 12:35 | Krú
Tak jsem napsala tetám do útulku, jak se mám a jaká jsem šikulka. A dali mě do síně slávy, heč! Teď se musím snažit, abych neusnula na vavřínech a vysloužila si další kokardu!

Krú

Krú zahradnicí

1. září 2010 v 9:04 | Krú
Tak vám povím, že od té doby, co mě nechávají přes den na zahradě, se ze mně stala zahradnice. Panička na to nemá čas (vymlouvá se, že kvůli nám, pejskům), tak jí pomáhám. Tak například provzdušňuju kompost, aby kompostovací proces probíhal, jak se patří. Dále hloubím díry na výsadbu nové zeleně. Panička to ovšem nepochopila a pořád ještě žádné sazenice nekoupila. Další mou oblíbenou činností je hubení zahradních škůdců, konkrétně hryzců a jiných hlodavců. Zakusuju je raz dva. Asi jsem trochu teriér. No a pak taky uklízím květináče. To se dělá tak, že se vezme květináč, vysype se obsah na zem a květináč se uklidí pěkně do sklípku. Nejdřív si s ním ale trochu s Jukou pohrajeme a vyrobíme nějaké odtokové otvory navíc. Na jaře jsem zase vylepšovala půdu tak, že jsem rozdrápla pár pytlů se zeminou a pěkně rovnoměrně jsem jí rozsypala po dvoře a vlastním tělem zaválcovala do trávníku. Dále také obstarávám sběr zralého ovoce. Náš první hrozen vína už začíná být celkem k snědku. Samozřejmě též pečuju spolu s Jukou o hnojení záhonů a trávníku. To je ovšem jediné, s čím mi Juka pomáhá. Ta totiž akorát chrní v boudě, maximálně se vyválí v kompostu. Až když přijde panička, tak se předvádí, jak umí vytahovat kolíky ze záhonů a nosí jí je. Pch, to umí každý!
No uznejte, mít doma pejska jako já se vážně vyplatí!

Vaše Krú Lískový voříšek

24.5. 2010 Krú se učí plavat

24. května 2010 v 14:23 | Krú
Ahoj hafani a lidi. Musím vám popsat své nové zážitky! Včera jsem byli s páníkama a Jukou u rybníka. Juka jako vždy lovila klacky z vody, co jí tam panička hází. Mně je hází jen ke břehu, protože já se vody trochu bojím a lezu jen tam, kam dosáhnu. Ale včera jsem poprvé plavala! To vám byl adrenalin! Páníček mě vzal za přední tlapky a tak jsem s ním doťapala kus do rbyníka. Pak mě držel pod bříškem a já hrabala předníma nohama, až jsem udělala obrovský vlny. A najednou koukám, že plavu a už jsme byla u břehu. Páníček mě volal, tak jsem to zkusila zas. Vždycky se odrazím a doskočím co nejdál. Páníci se smáli, že plavu jak delfín. Páníček mě pak zase chytil a přidržel mě a já zase doplavala ke břehu. Byla jsme z toho celá vedle a udýchaná, ale docela se mi to líbilo.

Krú
 
 

Reklama


Naděje pro čtyři packy