Paničky deníček

Vodní hrátky podle Juky

1. července 2013 v 12:30 | Katka
Prý každá borderka má svou úchylku. Juka jich má rozhodně více, ale její hrabání vody za extatického štěkokňučení je všechny předčí. Jednou to předváděla v bazénku na hromadné psí akci a lidi jí chtěli zachraňovat, protože si mysleli, že nemůže ven a topí se. Musela jsem vytáhnout z kapsy míček a předvést jim, že vylézt umí docela dobře, ale prostě jí to baví. Na stejné akci jsem pak musela doplňovat picí kýble s vodou, neboť je Juka vyčvachtala a zabahnila. Prostě už se tam nudila, no.
Vody z hadice se vždy bála, až letos zjistila, jaká je to sranda, chytat proud vody do tlamy. Ideální způsob, jak zavodnit psa a zároveň zalít trávník. Oba vypijí vody asi tak stejně.

Bavte se dobře:

Sbohem naše psí auto...

22. dubna 2013 v 14:37 | Katka
19. února 2013 nás navždy opustilo naše věrné psí auto. Měli jsme ho rádi. Páníčci přežili a pejsci naštěstí byli doma. Jabloň skončila s lehkým zraněním.

Narozeniny 2012

18. prosince 2012 v 15:01 | Katka
Celá Kačení smečka včera slavila Jučílky páté, Krupičky čtvrté a dodatečně též Hanynčiny druhé narozeniny. Kočičky slavily ze solidarity.
Podával se výceúčelový dort, který mohly konzumovat všechny zúčastněné živočišné druhy, tj. Homo sapiens, Canis lupus familiaris a Felis silvestris f. catus.
Složení dortu: Piškoty, ovoce (banán, kiwi, mandarinka), krém ze dvou tvarohů, jedné zakysanky a jogurtu a ztužovače na tvarohový dort. Posypáno mletými oříšky. Neslazeno, nepřibarveno.
Jako dárek dostaly psí holky každá jednu žvýkací kost. Hlavní narozeninový dáreček ovšem teprve přijde, vyhlížíme pošťáka!


Dort chutnal všem :-)

Všechno je jinak aneb Seminář o pozitivní motivaci s Pavlou Klučkovou 16.-17.6. 2012

21. června 2012 v 16:06 | Katka

Když jsem si před čtyřmi lety pořídila svou první fenku Juku, chtěla jsem od začátku dělat všechno naprosto dobře. Přistoupila jsem k tomu tedy zodpovědně a "vědecky" a jala jsem se studovat všelijakou kynologickou literaturu, navštěvovat internetové poradny psích psychologů a vyrazila na cvičák místní ZKO. Výsledkem byl informační guláš, kde si půlka věcí protiřečila. Chudák moje Jučínka! Někdy si říkám, že kdybych nestudovala nic a řídila se jen vlastním instinktem, možná bych toho zkazila míň. Není to ale úplně pravda, protože moje první přečtená kniha mě navedla alespoň na to, že je dobré psy místo mlácení odměňovat pamlsky, že je důležité volat na pejska radostně. A taky bez toho všeho surfování bych se nakonec nedostala až k metodice nazvané "pozitivní motivace".

Po prvních kusých informacích z literatury a rozličných internetových videí a diskuzí jsem pochopila, že pozitivní motivace (dále PM) není to, co dělám - při výcviku psa nebiji, ale odměňuji ho - že je to ještě trošku jinak. Už jsem věděla něco o shapingu (tvarování), ale co dál?

"Všecko zkoumejte, dobrého se držte," praví Bible (1. list Tesalonickým 5, 21). Rozhodla jsem se teda prozkoumat, zda je metodika "pozitivní motivace" dobrá a stojí za to se jí držet. Takových nás bylo více a tak jsme k nám na cvičák pozvaly Pavlu Klučkovou a uspořádaly si seminář o PM. Doba od naplánování po realizaci semináře se mi zdála děsně dlouhá, takže jsme nelenila a vykoumala na internetu pár kusých návodů. A ejhle, fungovalo to! Fanatická stopovačka zvěře Krú si mě najednou začala na procházce všímat a dokonce se s ní dalo jít na volno! Juka dokázala projít kolem zuřící nenáviděné feny, aniž by mnou smýkala kolem plotu. Honey dobrovolně a ráda leze do klece. Takže jsem se nemohla semináře dočkat.

Ukázalo se, že víkend s PM pod vedením Pavly byl pro mne velice, velice důležitý, co se týče mého soužití se psy a jejich výcviku. Došlo mi, proč mnoho věcí, které dělám, nefungují.



Co se mi na PM tedy líbí?

  1. Je to metoda založená na vědeckých poznatcích a ne na pověrách "jedna výcvikářka povídala" či "takhle se to dělalo vždycky" ani na žádných šamanských schopnostech - to mi naprosto vyhovuje.
  2. Není založena na prosazování vůle psovoda násilím ani ponižováním psa.
  3. Větší část práce je na psovi, takže psovod si relativně odpočívá, zatímco pesan se snaží. Pes je aktivním členem týmu a ne hovádkem, co jen následuje piškot.
  4. Učí psa myslet a řešit problémy (a psovoda taky).
  5. Je dovoleno dělat chyby a to beztrestně! To nejhorší, co se může psovi stát je, že nedostane odměnu (a pozor, to není jen ten zmíněný piškot).
  6. Naučené cviky jsou spolehlivé.
  7. Je tvůrčí a zábavná.
  8. Učí člověka sebeovládání, projevovat radost, být důsledný, vnímavý, prostě samé dobré věci.

A další a další.



Takže to jsou mé první dojmy z PM. Zatím jsme se pustily do několika prvních cvičení - nose touch (šťouchání čumákem do dlaně), hry s klecí, nácvik chytání obojku, upravily jsme nácvik zón, na procházkách pokračujeme ve zvyšování zájmu pejska o paničku. A je toho ještě mnoho a mnoho, co musíme změnit, zejména myšlení paničky a to je na tom to nejhorší.


Na závěr dlužno říci, že Pavla vedla seminář naprosto profesionálně, ví, co a proč dělá. Poradila si se všemi našimi záludnými dotazy. Seminář naprosto splnil má očekávání, víc už bych toho ani nepobrala.

Jediným nedostatkem bylo úmorné vedro a absence bazénu na našem cvičáku. Člověk ale nemůže mít všechno.


PS: Aby nebylo zážitků málo, ještě jsme v sobotu večer zachraňovali lišku pravděpodobně sraženou motorkou. Našli ji psi, když jsme přes motorkářskou dráhu mířili k rybníku. Naštěstí ji nestihli moc pokousat. Lištička ležela bezvládně. Odchytili jsme ji a odvezli do záchranné stanice pro živočichy ve Vlašimi. Tam s chutí zdlábla tři kuřátka a zůstala tam na vyšetření a léčbu. Zdá se, že má přeraženou pánev nebo něco takového.

Seminář masáž a strečink psa

16. listopadu 2011 v 11:34 | Katka
S Hanynkou jsme strávily sobotu 12.11. 2011 neobvyklým způsobem. Zúčastnily jsme se semináře Masáž a strečink psa, kde jsem se díky lektorce Renatě Šedinové naučila zase něco nového. Honey sice víc než masáž chtěla drbat na bříšku, ale něco jsem si přece jen zkusila. Původně měla jít Juka, ale ta si samozřejmě naplánovala hárání. V sále Podblanického ekocentra se sešlo devět paniček a deset psů a kupodivu se nikdo s nikým neserval. Honey oblažila několik psů svým kontrastním zubatým "úsměvem", ale všechno dopadlo dobře. Učily jsme se relaxační masáž, masáž zahřívací a strečink. Všechno se nám bude hodit. Doma si pak masáž užily i Krú a Juka, takže také nepřišly zkrátka. Více fotek ze semináře je k vidění zde.

Valná hromada

16. září 2011 v 10:55 | Katka
Tak takhle to u nás vypadá navečer po tréningu či procházce a večeři. Čistotné hospodyňky se asi otřesou. A to ani neviděly, jak holky žvejkaly syrová žebra na koberci. Nechtěly přijít ani o kousek Hercula Poirota. No ale stejně jsme u toho nakonec usnuly, takže teď nevíme, kdo byl vrah.

Vidíte podobu?

11. března 2011 v 15:14 | Katka
Historie se opakuje. Vlevo pětiměsíční Honey a vpravo její maminka Juka, když jí byly tři měsíce.

Všechny cesty vedou do Libuše

9. března 2011 v 14:45 | Katka
Některé ovšem např. přes Zbraslav, Vrané nad Vltavou a další zajímavé lokality v Praze a okolí. To je tak, když sjedete o jeden jediný kruháč dříve a jako na potvoru rovnou na obchvat, co tam minule vůbec nebyl! To pak máte o jednu zaplacenou tréninkovou hodinu v hale méně. Bez navigace nikdy více. Takže jsme vstávaly v 5h a cvičit jsme začaly v 8h. Nicméně Jučínce to šlo docela dobře, v hale už se vůbec nebála a pěkně trénovala na zkoušku OB-Z, která nás čeká na stejném místě již 27.3. Na Krupíska a Honey už se času nedostalo, ale všechno si vynahradily na závěrečné společné procházce. Panička za přestálá utrpení udělala radost sobě i pejskům novým míčkem na šňůrce. Snad nám (ta šňůrka) alespoň chvíli vydrží.

Za fotky děkujeme Báře.

Nemožné na počkání, zázraky do tří dnů

22. února 2011 v 12:36 | Katka
Tento víkend jsme si opravdu užily. V sobotu jsme byly na semináři obedience s Luckou Stemmerovou. Jučínka se v novém prostředí trochu bála, ale ke konci semináře už jí to skoro přešlo. Oběma velkým holkám šlo cvičení krásně, Honey jen okukovala prostředí Haly pro psy v Libuši. Juka krásně poslouchala, krásně zalehla na dálku ve čtverci, ačkoliv jindy se k tomu nemá a nemá, sune se k zemi jak zpomalený film.
Ještě víc mě překvapila Krú. Ani jsem netušila, co vše umí. Už je to hodně dávno, co jsme hledaly dřívko, ale hned věděla, o co jde. A ke všemu udělala krásný aport přes překážku a to ho dělala úplně poprvé. Navíc jsem byla přesvědčená, že Krú prostě neaportuje. Druhý den vystřihla Krú perfektní aport na cvičáku, jako na zkoušce. Až na to, že při předání se mi snaží podávat pac.  Zírala jsem s otevřenou pusou, neb před třemi týdny pro hračku vůbec nevyběhla, další týden s nechutí nakonec přinesla bumerang a tentokrát téměř dokonalý aport s činkou. A ještě radostně! Začínám si myslet, že je Krú geniální.
A čím to všechno bylo? Snad pamlsky superdeluxe (vařené hovězí srdce), snad klikrem, snad novou lehoučkou činkou, kterou jsme si v Libuši koupily a která se holkám moc líbí. Až tak, že jí Hanyšák ukradla ze stolu a mírně okousala. Krom toho jsme si koupily krásný omyvatelný čtverec.
V neděli po cvičáku jsme, totálně zmrzlé, jely ještě na agility do Divišova. Tam už mi zamrzal i mozek, takže jsem neustále pletla parkur. Konečně si na své přišla i Hanynáček, která migala tunely sem a tam jak o život, přesněji řečeno jak o pamlsek. Látkový tunel se jí nakonec už ani nemusel držet.
Pěkně nás to všechny utahalo, hlavně Krú toho měla plné zuby. Jediná Honey byla plná energie a nás všechny odpadlíky neustále otravovala, okusovala a olizovala.

Únorový telegraf

7. února 2011 v 11:14 | Katka
Už zase trénujeme agility a to každou neděli v Divišově.
Staly jsme se členy místní ZKO.
Juka je nadšena, Krú podle toho, co je za pamlsky, Hanynáček migá tunelem sem tam a učí se probíhat kolem bočnic skoček bez tyček. Díky naší vedoucí Míše se pokaždé naučíme něco nového.
vítězové
Po sobotním tréninku jsme byly na pořádně dlouhé procházce, na které Juka hodně, ale opravdu hodně zlobila, chovala se jak nějaký bígl utržený z řetězu a ne jako spořádaná borderkolie. Hanynka váží 7kg. Krú od léta (co venku nechodí na volno) ztloustla o 3 kg a má dietu. Juka je hubená jako obvykle, lítá jako obvykle a občas pak kulhá jako obvykle.
Do práce chodí každý den panička + jedna pejsina a to na střídačku. Trénujeme slušné psí chování ve městě a v parku. Krú byla v neděli poprvé na cvičáku poslušnosti. Kromě aportu už většinu umí, takže to byla brnkačka. Každého cizího psa musí ovšem okomentovat a tvářit se nepříjemně. Auto nám zapadlo do bahna a vyjely jsme jen za pomoci vyprošťovací čety ze cvičáku. Bahnem máme obalený vnějšek i vnitřek auta. Dobře nám tak!
Honey, ačkoliv byla po večeři, vyhrabala odpadkový koš a sežrala plesnivé pomazánkové máslo. Prozradila jí Juka, která si přinesla kelímek od jogurtu až k televizi. Kusy polystyrénového tácku od masa jsme už nenašli :-(.
Všechno máme poťapaný. Chceme zase zpátky mráz a sníh nebo sluníčko a sucho. Kdo má pořád utírat těch 12 tlapek?

Obleva

17. ledna 2011 v 13:28 | Katka
Obleva přináší různé věci. Tak kupříkladu každý pejskař ví, co se objeví na jeho zahradě, když sleze sníh. Zvláště když vám hárá fena a na zahradu vám lezou cizí psi, z nichž padají opravdu velké produkty z nekvalitních granulí. Nemyslete si, my si svoje bobky poznáme!
Další skvělou věcí na oblevě je bláto. Vyjdete např. s jedním černobílým psem a dvěma černými a vrátíte se se třemi černými a jedním rezavým. Jojo, takové věci se dějí, když je obleva a hárání k tomu.
A jak ta odkrytá země pěkně voní - samá stopa. Krú se projevila jako skrytý sprinterský talent a od odepnutí vodítka k vyvinutí nadzvukové rychlosti nepotřebuje ani zlomek vteřiny. Jak vím, že je to nadzvuková rychlost? No běží tak rychle, že zvuk mého hlasu "Krú ke mně!" ji vůbec, ale vůbec nedostihne. Pro tuto svou superpsí dovednost byla odsouzena k doživotí na flexině. Teď už teda fakt doopravdy. A neukecá mě. Ne a ne a ne.
A jak ta odkrytá země pěkně voní - samý hnůj a fekál. Juka zase strašně ráda trénuje jisté prvky dogdancingu. Uhodli jste, že se jedná zejména o "sudy", "kutululů" a "ukaž bříško". To je její oblíbená polní sestava, kterou by ráda efektně zakončila prvkem "catch", tedy výskokem do náruče.
Energii ušetřenou na termoregulaci pak lze výhodně vrazit do sportovního vyřvávání na cizí taktéž řvoucí psy za plotem. Panička se tím skvěle rozběsní, takže pěkně zapadne do kolektivu. Je to vzrůšo.
Bez měkké sněhové podložky to taky pěkně škrábe a kouše do pacek. A štěněcí pacičky na to nejsou zvyklé. Vždyť zatím běhaly jen po sněhu a doma po podlaze. A tak pacičky doma svědily a pálily a Hanynka běhala, hrabala, kousala a kňučela a panička myla, utírala, natírala, chladila, hladila a krmila, až z toho miláček Hanynáček usnul a byl konečně klid.
Byla to procházka za všechny prachy, a ta jsem ještě nepopsala zdaleka všechny naše včerejší příhody.

Silvestrovské kočkování

31. prosince 2010 v 15:24 | Katka
kočička
Silvestrovské dopoledne se Hanynka seznamovala s kočkami. Báry kočičky Gina, Lampička a Želvička byly moc hodné a Hanynce se tuze líbily. Juka s Krú ovšem musely počkat v autě, protože ty by celou socializaci zkazily hromadným útokem na kočičí obyvatelstvo.

Tři psi v chalupě

28. prosince 2010 v 14:58 | Katka
Jak to vypadá v domácnosti se třemi psy, si můžete prohlédnout zde na videu. Honey a Krú jsou nerozlučná dvojka neustále se kousající, metající přemety, přetahující se o něco a podobně. Též Juka si vzpomněla na štěněcí léta a prohání malou po domě. Podle zvuků, jaké Honey vydává, se dá poznat, zda si hraje s Krú (mručení, vrčení a hluboké poštěkávání) nebo s Jukou (pištění a vysoké poštěkávání). Zajímavé, že? Z Juky má větší respekt, tak asi pro jistotu lavíruje  na pomezí obraného pištění a hravého vrčení.
Dnes jsem byly s velkýma holkama na běžkách. Bylo to parádní, běžky jen svištěly po zmrzlé vrstvě sněhu, pejsiny běžely jedna radost a k tomu krásné sluníčko a výhledy. Jen Honey byla smutná, že jdeme bez ní a tropila za dveřmi srdceryvné scény. Ještě neví, že na to jí tady nikdo neskočí.

"Dvojčata"  Honey a Krú:

dvojčata

Narozeniny!

18. prosince 2010 v 23:31 | Katka
dortíky a holky
Juka a Krú maj narozeniny,
my máme přání jediný:
štěstí, zdraví, štěstí, zdraví,
hlavně to zdraví!

Když už se pejsek narodí,
dej Bůh ať málo marodí,
štěstí, zdraví, štěstí, zdraví,
hlavně to zdraví!

Jučínka 17.12. oslavila své třetí a Krú své druhé (fiktivní) narozeniny. Jeden malý dortíček byl také pro Hanynku, ať si holka taky užije.

Juka: "Sulcový dort byl bezva, slupla jsem ho dřív než Krú! A dostala jsem kousátko na čištění zubů a nový zelený disk."
dortíky

Krú: "Na dort jsme se moc těšily, protože tu tuze voněl a pak jsme musely dlouho čekat, než ztuhnul. Ale stálo to za to. Mrkev jsem nejdřív vyplivovala, ale nakonec jsem snědla i tu. Dostala jsem taky kousátko a gumovou ježatou kouli. Jenže Juka mi z ní ukousla už tři bodliny! Já jsem jí za to sežrala její žvýkací míček z bůvolí kůže. Jo akorát focení mě teda nebavilo. Posaděj vás před dort a řeknou "nesmíš" To je normálně týrání."

Honey: "Teda už se těším, až budu mít taky narozeniny. Taky se s holkama podělím. Všechny jejich nové hračky jsem otestovala a dokonce jsem fikaně uloupila Krú kus jednoho žvýkacího míčku."
moje holky

Štěňátka jsou na světě!

2. října 2010 v 19:25 | Katka
Dnes, 2.10.2010 v rozmezí od 14 do 18h se Jučílce narodilo 8 štěňátek. Z toho je pouze jeden pejsek, ostatní jsou fenečky. Všichni jsou kupodivu černí s různými bílými znaky, zejména na pacičkách! Někteří mají o něco delší "kokrovské" uši. Jinak jsou to zatím těžko identifikovatelné válečky. Porod probíhal bez problémů až na to, že poslední holčička se narodila až více než po dvou hodinách od té předchozí. Takže jsme zase všechno převlíkli, umyli atd. Jučílka zvládla svou roli na výbornou. Všechna mimča se mají k světu, pěkně sají a neustále kňourají.

Jednotlivá štěňátka ještě vyfocená nemám, zkusila jsem jedno a Juka se mohla zbláznit, že ho odnáším. Ale když vidíte jedno, jako kdybyste viděli všechna. Více fotek můžete vidět zde: fotoalbum z porodu.

rodinka

Těhule

1. října 2010 v 8:41 | Katka
Jučílka má dnes 62. den březosti a pořád se jí nechce rodit. Asi ví, že pak jí ti malí otrapové nedají další dva měsíce pokoje.

Juka 61. den:
Tehule

Těhule ležící spící.
tehule lezici spici

Jučílka je v jináči!

13. září 2010 v 15:56 | Katka
Jojo, už je to tak. Asi tak za 16 dní přijde na svět až 8 štěňátek, kříženců borderkolie a kokršpaněla. Tuto zprávičku jsme obdrželi dnes u veta. Takže začínáme horečnatě shánět nové zodpovědné aktivní hodné páníčky pro Jučílí potomstvo. Jučílka má od těď pohodový režim a papání navíc.

3.9. 2010 předváděčka na Smršťově

7. září 2010 v 13:21 | Katka
Tak jsme se zase předváděly. Na celostátním setkání ČSOP jsme měly představení pro děti. Spolu s Bárou a Zeldou, Míšou a Alfíkem a štěnílkou Dorinkou jsme ukazovaly základy poslušnosti, obedience, dogdancingu a agilit. Poprvé jsme předváděly nějakou taneční sestavičku a musím řícte, že se nám s Jukou trochu zvrhla do improvizace. S Krú ne, neboť v ní byly asi jen tři cviky, které jsem si ještě dokázala zapamatovat. Celkově se podle mě předváděčka povedla, nám alespoň mnohem víc než minule :-)

Naše pejsiny dělaly atrakci dětem ještě část pátku a neděle. Byly skvělé, nechaly se hladit, vodit na vodítku, dokonce nosit, Juka s dětmi i tancovala (slalom). Akorát se projevily dost nespolečensky k jedné velké chlupaté fence, která si chtěla hrát. Ale měla smůlu, že je velká, takže Krú se jí tak bála, až kvičela (hysterka jedna) a Juka na ní nepřátelsky cenila chrup. Chudák malá velká měla smůlu. Nakonec se setkání stejně neobešlo bez ostudy, když Juka s Krú v závěsu prohnala majitelčinu kočku. veškeré další pokusy o kočičí socializaci byly marné, neb si kočky dobře pamatovaly, který ze psů k nim byl taknezdvořilý a už se předem ježily, jen jak nás viděly. Ach jo. Kdo zapůjčí několik přátelských koček na socializaci našich milých pejsinek?



Chystáme se na předváděčku

26. srpna 2010 v 13:39 | Katka
Trénujeme na předváděčku 3.5. 2010 na setkání ČSOP na Smršťově. Předvedeme něco z poslušnosti, obedience, malinko dogdancingu a nějaké agility. Tak snad se budou pejsinky dětem líbit. Hlavně abychom stihly nacvičit tu taneční sestavičku, bude naše první.

Horor dusného odpoledne

24. srpna 2010 v 11:40 | Katka
Je dusné odpoledne. Tmavá zatažená obloha se mračí do zšeřelého pokoje. Ani všechna otevřená dveře a okna nepomáhají rozhýbat dusivou a těžkou masu vzduchu. Na koberci leží nehybná ženská postava. Nohy na gauči, polštář pod hlavou, zavřené oči a zsinalá tvář. Netuší, že se k ní zpoza stolu neslyšně plížídva čtyřnohé stíny. Ve zbytcích dopadajícího světla se zalesknou bílé tesáky. Ta ležící postava jsem já. Mám migrénu, bolí mě hlava a chce se mi zvracet. nechci nic a nikoho vidět ani slyšet. Vlhký dech na mé tváři mě ovšem donutí otevřít oči a vidím... obrovský růžový jazyk vylézající z černé tlamy. Jen tak tak zavírám oční víčka, která jsou vmžiku oblízána a oslintána. To snad ne! Odháním rukama černou příšeru, co mi síly stačí. Opatrně otevírám jedno oko. Černou tlamu držím v šachu, ale přímo nade mnou se otvírá druhá, tentokrát černobílá tlama. Ve chřtánu má něco kulatého zeleného. S hrůzou sleduju, jak se to zelené přibližuje a bum - přímo mezi moje oči. Tenisák! "Vypadnětéééééé!!!"
 
 

Reklama



Naděje pro čtyři packy