Výlety

Výlet z Lukavce na Strážiště 3.8. 2016

22. srpna 2016 v 17:11 | Katka
Tato půldenní vycházka nám zpestřila domácí dovolenou. Zachtělo se nám někam, kde jsme ještě nebyly. Po dlouhém chození na dovolené minulý týden nám bohatě postačila asi 9 km trasa z obce Lukavec na vrch Stražiště a zpět.

Hned u Lukavce jsem to vzala špatnou cestou, a pak jsme se trochu motaly v lese, ale nakonec jsme našly turistickou značku a už si užívaly procházky. Všude bylo plno houbařů, sem tam cyklista, jinak ticho a klid a první ostružiny a jeřabiny.
Napily jsme se ze "zázračné" studánky, vylezly na samotný vrchol hory (744 m)


Trasa je moc pěkná a určitě stojí za zopakování nebo nějakou prodlouženou variantu.

Výlet nejdrsnějších dog "Za modrým a zlatým pokladem"

19. prosince 2013 v 15:52 | Katka
Nejdrsnější výlet na ledu a ve fujavici 7.12. 2013. Modrý poklad jsme nenašly, ten až někdy příště. Ale našly jsme zlatou kostku a málem se zúčastnily honu. Výlet Libouň-Zvěstov-Šlapánov-Roudný-Libouň se moc vyvedl a byl zakončen důstojným obědem v libouňské zámecké restauraci. Příště si nesmím brát tři psy nebo klouzavé boty. Jedno z toho.

Naučná stezka Roudný: Do této krychle se vejde buď tuna vody nebo celá Kačení smečka.


Nad Zvěstovem.

Taky nad Zvěstovem. Foto: Míša Mrázková


Vodítková motanice. Foto: Míša Mrázková

Jedna samospoušťová z Libouně, kde byl start i cíl. Foto: Míša Mrázková

Geopes Honey v Kácově

20. listopadu 2013 v 19:03 | Katka
Ahoj, geopejsina Honey vás opět zdraví!

Na svých geologických výpravách jsem tentokrát navštívila moc pěkné skály u Kácova. Je to romantické místo, krásná řeka a nad ní skály, dokonce je tu i malý vodopádek. Pěkně jsem to tam prošmejdila i na skálu jsem vylezla, ale ne tak vysoko jako ti lidičkové, kteří jako pavouci šplhali po skalách pomocí lan.

Tyhle skály, vážení, jsou prý z migmatitizovaných pararul s čočkami erlanů a amfibolitů. Přeloženo do psovštiny: je to myšmaš více či méně přeměněných hornin. Tu a tam jsou na tom vidět všelijaké zajímavé deformace, jak se to dávno pradávno pod zemí všechno mačkalo, táhlo, tlačilo a kroutilo. Teď to kouká pěkně ven, nad řekou, lezou po tom lidi na lanech a já.

Váš geopes Honey, v.r p.

Cesta do Pekla a zase zpět

20. listopadu 2013 v 18:33 | Katka
Už jsme dlouho nic nepsaly, tak aspoň foto z výletu s Active dog, o.s., který jsme podnikly 29. září 2013 kolem Javornické hůry. Bylo nás sice pomálu, ale užily jsme si krásných podzimních výhledů i hub a pesani se krásně vylítali a zaplavali si v rybníce. Akorát to focení na samospoušť nám nějak nešlo.

Vycházka "aktivních dog"

5. září 2013 v 13:09 | Katka
Nedělní odpoledne 25.8. 2013 bylo tak upršené a lezavé, že by ani psa nevyhnal, kdyby nebyla naplánována společná vycházka Active dog. Našim cílem bylo projít půlku cyklotrasy Vlašimské aleje.












To jsem teda model, že? Co jsem komu udělala?







Začaly jsem krátkou, ale dobrodružnou jízdou vláčkem do Domašína. Krásně nám pršelo, náhubky se nám nelíbily, ve vlaku se nám taky moc nelíbilo, ale velice se nám líbila ta hnojiště, kterých bylo po cestě opravdu dostatek. Až půjdeme druhou půlku Vlašimských alejí, možná i nějaké aleje uvidíme. Hláška výletu patří pokladnímu z nádraží: "5 lidí a 8 psů? Vy to máte za 40 a psi za 120!" Kdo by to byl řekl, že nemají zavedenou hromadnou jízdenku pro psy.

Dovolená v Orlických horách

30. července 2013 v 19:31 | Katka
Hned po závodech jsme se doma zbalili a téměř za ranního kuropění vyrazili na dovolenou do Bystrého v Orlických horách, kde už na nás čekali přátelé z Církve bratrské Podblanicko a brzy dorazila i Lucka se svou smečkou a rodinou. Z naší smečky zůstali doma jen kocouři, ovšem v laskavé péči "babičky", která měla úkol stížen tím, že oba páni kočičáci pobírali antibiotika a navíc máme v odčasné úschově dvě bezprizorní morčátka.
Areál bývalého statku a bývalého holandského ubytovacího zařízení nyní Poutní dům ENGEDI se ukázal jako prima klidné místo s velikou zahradou. Na ní jsme začali se stavbou našeho stanu, jenže se ukázalo, že tyčky od stanu zůstaly doma. No nic, vyrazily jsme na výlet a cestou vyřizovali dopravu tyček z domova k nám. Vše dobře dopadlo a noc pod širákem byla jen jedna, ovšem moc krásná. Holky spaly v klecích, kromě Honey, jejíž boudička nejde zapnout a tak se nad ránem nacpala ke mě do spacáku.
Počasí bylo celý týden dost teplé, takže jsme střídali výlety s vegetěním ve stínu. Holky zvládaly vše dobře až do pátku, kdy jsem s nimi vyrazila na koloběžku. Bylo sice horko, ale terén mi nepřišel nijak těžký, po asfaltu jsme jely minimálně. Přesto po návratu začala Juka strašně kulhat a to na jednu přední a jednu zadní zároveň. Dokoce se ráda nechala poponášet, byl na ní žalostný pohled. Takže v sobotu už byl jen veget. Pokud ovšem někdo z lidí měl náhodou v ruce klacek a nebo míček, rázem byla zázračně uzdravena a nemohla pochopit, proč má zákaz aportování.
Během týdne jsme se podívali na hrad Frymburk, Velkou Deštnou, zajímavý kostel v Neratově, Vrchmezí, pevnost Hanička a daší krásná místa Orlických hor. Několikrát jsem po ránu vyrazily s ostatními nadšenci běhat a objevovaly kouzlo ranního běhání.
Holky byly celou dobu hodné, se všemi účastníky se kamarádily a Honey udělala velký pokrok, co se týče kámošení s cizími lidmi. Juka byla též úžasná, hrála fotbal i s tříletým kloučkem a aportovala ještě menší holčičce. Tu to tak zaujalo, že chtěla hodit míček Krú a trefila jí do oka - ta chudák nechápala, proč jí ubližujou. Kromě jednoho ukradeného pečeného buřtu (Juka využila odloženého opékače) nic horšího neprovedly. Krú a Honey v pátek večer sehrály i divadelní roli ve scénce "Z obušku z pytle ven" ve stylu sci-fi. Namísto "Oslíčku otřes se " byla Honey "Vesmírné zvíře toč" a Krú falešné nekouzelné vesmírné zvíře.
V neděli jsme se po běhání a balení zúčastnili místí "open air" bohoslužby a vyrazili domů. Vedro bylo naprosto úděsné. Po cestě jsme psy jednou vykoupaly, ale rychle jsme zase mazali do auta pouštěli klimošku, abychom to vůbec přežili.
Bylo to prima!
Děkujeme "babičce" za hlídání kočičáků a morčounů.

Na hradě Frymburku straší. Zjevuje se zde vlasaté zubaté strašidlo se psí smečkou.

Hrad Frymburk není běžně přístupný, ale pustí vás tam moc milá paní z vedlejší hájovny, taktéž doprovázena smečkou, ovšem poněkud neobvyklou - 1 kráva, 1 koza a 2 ovce :-)


Zatímco panička mrzla v podzemí pevnosti Hanička, pejskové pózovali na povrchu. už jim chybí jen maskáčové postroje.

Jak jsme utahaly paničku

27. května 2013 v 16:17 | směčka
Tak jsme zjistily, že naše panička pořád jen pracuje u počítače, a usoudily jsme, že trochu pohybu a odreagování by jí prospělo. Zatímco jsme všechno chystaly, poslali jsme jí v pátek večer na přednášku Úvod do pozitivního posilování s Františkem Šustou, aby se nám tu nepletla. O něm jsem se dozveděly na internetu a bylo nám hned jasné, že jí na to musíme poslat. Občas je s ní totiž těžká domluva. Panička přišla dost pozdě, utahaná, asi se jí tam líbilo a jsme zvědavé, jak se to na ní projeví. Úkoly na víkend jsme si pěkně rozdělily, v sobotu venčily paničku Honey a Krú a v neděli Juka.

V sobotu v šest ráno jsme paničku probudily. Moc se jí nechtělo z postele a tak jsme musely zabrat. Juka štěkala, Honey jí oblizovala obličej, Krú šťouchala čumákem a když to nezabíralo, tak pomáhal i kocour Mort, který sekal drápkem do nohy koukající pod peřinou. Tomu neodolá nikdo. Takže jsme paničku konečně vykopaly a už to lítalo. Honem zabalit batoh, hlavně naše pamlsky, honem se oblékat, snídat nepotřebuje, nakládat do auta a jedeme. Krú chtěla řídit, ale pak si to rozmyslela, že si raději ještě v autě schrupne. Však to znáte, když dáte najevo, že něco umíte ostatní vám pak nedají pokoj.
Paničku jsme navigovaly na Kutnou Horu s malou zastávkou, která zahrnovala nakládání Bena a jeho paničky Lucky. Venku krásně lilo, stěrače stíraly a my pěkně nabíraly síly na ten sportovní výkon. Jaký? My to neřekly? Aha! Přihlásily jsme nás a paničku na dogtrekking Okolo Kutné Hory. Nakecaly jsme jí, že je to jenom 28 km, ale bylo to 31 a ještě nejmíň o dva kiláky se nám to podařilo protáhnout.


Na místě startu to bylo prima, všude samý pes. Paničky tam mírně zmatkovaly, ale než se nadály, měly vyplněné všechny papíry, v ruce koláč, mapu a v sobě panáka slivovice. Vypadaly dost vesele, tak jsme toho i s Benem patřičně využili a nenápadně je odtáhli ke stánku s psími potřebami. Vyšlo to, jsme teď bohatší o nové botičky, kdyby se nám moc ošoupaly pacičky a o nové gumicukové vodítko pro Juku na zítřek. Ben si na trek vyrazil ve zbrusu novém modrém postroji. Tímto se nám podařilo utratit většinu peněz našich paniček (oběd nepotřebují) a v nestřežené chvíli i sežrat paničce její koláč. No co, svačinu taky nepotřebuje.

Výlet byl bezvadný. Zvesela jsme si vykračovaly a vlekly paničku vpřed. Zejména z kopce nám to šlo dobře, to jsme jí i donutily trochu popoběhnout. Počasí nám přálo, bylo pěkně zamračeno a tak nám nevadilo ani občasné chození po silnici. Asi v půlce jsme paničkám dovolily občerstvovací přestávku v hospůdce. Ben se s námi rozdělil o obložený rohlík. Je to gentlemen.

Asi tak 10km před koncem se nám zdálo, že panička jde jaksi divně. Tlačily jí asi ty její boty. Chtěly jsme jí půjčit ty naše nové, ale byly jí malé. Tak jsme přemýšlely, jak ji morálně povzbudit. Honey navrhovala běžet za ní a kousat jí do zadku, ale Krú že né, že to negativní posilování není nejlepší metoda. Mohla by se naštvat a kousnout na oplátku nás. Tak jsme jí teda motivovaly pozitivně a když šla dopředu, tak jsem hezky táhly a chválily jsme jí. 2,5 km před koncem už to s ní zase vypadalo bledě, zdálo se, že každou chvíli umře. A tak jsme si řekly, že by bylo lepší, kdyby umřela až v cíli, protože takhle bychom nedostaly toho slíbeného buřta a taky kdo by se s tou mrtvolou tahal. Tak jsme se pořádně rozběhly a jelikož se nemohla už moc bránit, doběhly jsme s ní do cíle v "rekordním" čase osm hodin mínus půl hodina nakupování, mínus půl hodina v hospodě.
V cíli jsem jí odložily do mraveniště s červenými mravenci a vychutnaly si její dva buřty i s chlebem (večeři nepotřebuje) a poslaly jsme si Benovu paničku ještě pro vodu na zapití. Mravenci odvedli dobrou práci, takže se panička brzy zvedla na své opuchýřované nohy a po nějaké vzpamatovávací době s naší vydatnou pomocí dovrávorala k autu. Tak jsme se všichni zase naložili, posadili jsme paničku za volant a nechali se odvézt domů. Po cestě jsme si my psice pěkně dáchly a nabraly nové síly, abychom mohly večer zase vesele řádit.

Druhý den měla službu Juka. Trochu se na nás zlobila, že jsme jí paničku odevzdaly v tak nedobrém stavu, že takhle ten canicrossový závod určitě nevyhraje. A měla pravdu. Mohla být ráda za předposlední místo. Sice táhla jak o život, ale to závaží za ní strašně pomalu kmitalo nožičkama a navíc děsně funělo. Svůj účel to ale splnilo, panička v neděli odpoledne padla jak podťatá a po zbytek dne byla naprosto hodná a neotravovala nás ani žádným cvičením ani neustálým házením míčků ba dokonce si ani nijak nevynucovala naši pozornost.

Takže teď už nikdo nemůže říct, že svojí paničku zanedbáváme a že jí nedopřáváme dostatek pohybu.

Vaše Krú, Honey a Juka

Na běžkách

22. dubna 2013 v 15:05 | Katka

Víkend 8.-10.3. jsme strávily s kamarády z Active dog, o.s. na běžkách. Anička s Woodym nás pozvali na svou chalupu v Krkonoších, kde jsme se měli báječně. Kromě nás tvořili běžkařskou partu ještě Míša a Víťa s foxíky a Bára a Honza s borderkami.
Páteční odjezd byl zajímavý. tak mě bolela hlava, že jsme myslela, že na místo srazu s Aničkou ani nedojedu a opravdu, díky navigaci jsem se tak zamotala u Kolína, že jsem málem nedojela. Ale dobře to dopadlo a za další hoďku už jsme se s Aničkou drásaly sněhem do kopce k chaloupce. Já přitom zapadla jednou nohou do závěje a smečka mě musela vytáhnout. pak jsem ještě málem zahučela do studánky a uklouzla na šutru před chalupou, ale dobrý, došly jsme zdrávy. Na chalupě bylo krásně starobyle a po zatopění i útulně. Večer vylepšila Krú tím, že utekla po nějaké stopě a hodnou chvíli lítala neznámo kde ve stráni nad chalupou.
Druhý den už jsme byli komplet a po vydatné pozdní snídani jsme vyrazili běžkovat. Bára s Honzou měli půjčené lyže, které jely převážně jen dozadu, takže jsme jim s foxíky a jejich páníky brzy ujeli a dali si krásný horský výstup a poté ještě lepší sešup. Sešupu jsem se dost obávala, vzpomínka na loňská potlučená kolena byla dost živá. Ale šlo nám do bezvadně, na upravené cestě se krásně plužilo a s mým trojspřežím jsem si připadala jak na lyžích za motorovým člunem. Akorát zatáčet my šlo jen doprava, takže levotočivé zatáčky končily karambolem.
Zjistila jsem, že Juka miluje sešupa, Honey si rychlý běh taky užívá, ale chudáček Krú jim nestačí a brzy se opožďuje. Pak vymýšlí různé nepředloženosti jako křížení za psovodem a pod. Vysloužila si tak, nebohá, sprďana a dolu do údolí už běžela raději na volno. Tam jsme našli druhou půlku výpravy bezpečně zakotvenou v hospodě, která i nám výborně bodla.
Večer jsme si dopřáli grilovaných masíček a psiska odpočívala porůznu v postelích, peleších a v našem případě na lavicích mezi tetou a strejdou od foxíků.
Neděle byla taktéž krásná a výlet na Lesní boudu s úžasným obědem stál za to. Foxíxi měli popraskané tlapky, takže zůstaly doma a Honey a později Krů se střídaly o tetu Míšu,a by jí to nebylo líto, že nemá žádného tahouna. Cesta dolů byla tentokrát horší, byla poněkud rozježděná od rolby či čeho a ve vyjetých kolejích od auta se špatně plužilo. postupně jsem pouštěla všechny psicve, až jsem jela jen s Juký. Ta chudinka v největší rychlosti zapadla do závěje, ale je tak úžasná, že zase vyskočila a doběhla mě.

No a pak už jen rychlý úklid a návrat domů. Moc jsme si to užily, i když z Krkonoš jsme neviděly nic, páč byla děsná mlha.
děkujeme Aničce za hezký víkend.

Na podblanické pejskiádě

14. června 2012 v 17:55 | Katka
Panička zase letos organizovala Podblanickou pejskiádu, tentokrát už 26.května. Na Farmu Blaník do Ostrova jsme jely s ní a nevrátily jsme se s prázdnou!
Naše stručná bilance Podblanické pejskiády: Krú zase není Miss Voříšek! To už hraničí! Tak jí to otrávilo, že se jí ani agilitit nechtělo, ale běžela bez chyby, takže nakonec to bylo třetí místo. Honey se naparuje pýchou, že byla zase druhá nejhezčí velká vořešnice. Jumping zaběhla standardně bez chybky a bylo to její druhé druhé místo. Zato Jučínka byla zas neřízená střela a poté, co jsme zvoraly náběh do slalomu už se to s náma vezlo a nasekaly jsem asi rekordní počet chyb. Chytání piškotů nám šlo líp než loni, ale medaile jsem ukořistily až za buřty. Jučínka přinesla jako minule skoro půlku buřtu - 2. místo, Krú se neobtěžovala ani otočit, rázem naprosto ohluchla a sluch se jí vrátil, až bylo po špekáčku. Zato Honey překvapila a jako jediná donesla celý neporušený buřtík a vysloužila si zlatou!
Ministerstvo zemědělství varuje: špekáčky mohou u psů způsobit dočasnou hluchotu!

Více fotek zde: FOTOGALERIE
Článek o celé pejskádě zde: ČLÁNEK

Tajný orientační dogtrek

8. května 2012 v 21:08 | Katka
V sobotu 5.5. 2012 jmse se zúčastnily moc zajímavé akce pod záhadným názvem Tajný orientační dogtrek. Jednalo se o pochod krásnou krajinou Českého krasu, který byl ovšem zpestřen hledáním všelijakých indicií, kudy dál. Tým s číslem 007 (což je zároveň počet všech našich členů) jasme vytvořily s Míšou Mrázkovou a jejími foxíky Alfíkem a Dorkou.
Všechny soutěžní tými se sešly v Srbsku na nádraží. Nejtěžší úkol mě čekal hned na začátku - nasadit všem třem holkám košíky, nastoupit dřív, než si je sunduají a jet vlakem s jedním přestupem a velkým počtem spolucestujících. Jučínka se tradičně trochu bála, Honey byla trochu vyplesklá a Krú se tvářila, že vlakem přece jezdí denně. Naše početná smečka průvodčího evidentně odstrašila, takže jsem dosti ušetřily.


Po výstupu z vlaku jsem dostaly obálky a instrukce. Po rozlepení té první na nás vykoukl obrázek koukolu a tak bylo jasné, kam se jde dál - na Koukolovou horu. Pesani šli pěkně na postrojích a při výstupu do kopce vydatně táhly, takže první kopec jme vyběhly raz dva. Následovalo množství dalších krásných stanovišť, na nichž jsme postupně otvíraly obálky s rozličnými šiframi a hádankami. Došlo i na morzeovku, matematiku a nemít v mobilu internet s googlem, tak nevím, nevím.


Nejdelší čas jsme strávily u Koněpruských jeskyní, kde se odbyla nezbytná zmrzlinová pauza. Dohnala nás tam bouřka, ale spíš jen pohrozila a nechala nás napokoji. Nicméně se jí podařilo vystrašit Jučílku a vytvořit zajímavě dramatickou kulisu našich četných zátiší se psy.


Výlet jsme si moc užily, nikam jsme se nehnaly a tudíž jsme ani nevyhrály. Ale to nevadí, i tak jsme se odměnily večeří v hospůdce v cíli naší cesty. Zatímco pejsiny odpadly hned tam, panička se mohla skácet do pelechu až doma. Další fotky i s komentáři si můžete prohlédnout zde.

Deštivý a blátivý výlet 5.1. 2012

19. ledna 2012 v 11:52 | Katka
Mokré a vymrzlé jsme byly z výletu s Káťou Knotkovou a Goldíkem a taky Fidouškem z Naděje Pro Čtyři Packy. Fidoušek byl ze všech nejhodnější, úplný úžasňák, ostatní - darmo mluvit, banda neposlušných blech. Krú jsem na chvíli pustila z vodítka, aby si pohrála s ostatními, ale pak jsem jí včas nepřivázala, takže zcela cíleně šla hledat nějakou stopu, našla, zdrhla a byla alespoň 15 min v tahu. Potvora. Pesani se hezky spolu vylítali, koníky si prohlédli a doma odpadli do pelechu. Do Fidouše se každý zamiloval, pořád se mazlil, chtěl si hrát, klacíky lovit a hlavně když se zašmátralo v kapse po piškotu, byl vzorňák nejvzornější, tlamu od ucha k uchu. Holky k němu dvakrát vstřícné nebyly, ale Goldík si s s ním s povděkem pohrál.Škoda, že už se k nám žádný pejsek nevejde, Fido by se ke Krú hodil. Na druhou stranu, ona by ho určitě zkazila.

Voříškiáda Poděbrady

22. června 2011 v 11:36 | Krú
V sobotu 18.6. jsme vyrazily s paničkou a Honey na voříškiádu do Poděbrad. Ještě jsme na žádné nebyly, tak jsme to chtěly zkusit. Jsme přece krásné čubinky, to by bylo, abychom nevyhrály. A představte si, že fakt - nevyhrály jsme. Nevíme, jak je to možné, když jsme jednoznačně nejkrásnější a nejroztomilejší a vůbec nej. Panička byla ale nakonec spokojená, že jsme dostaly megadeštník, pod který se vejde celá smečka i s páníčkem a my jsme taky spokojené, protože jsme si mohly pohrát s novými kamarády a taky jsme dostaly nějaké ty mlsky. Soutěže v překážkové dráze jsme se nakonec nezúčastnily, neb děsně pršelo a panička se bála, že bychom se na mokrých překážkách vymázly. S Jukou jsme se doma rozdělily o vzorky granulí, aby jí to nebylo líto, že nejela s námi.

Výlet Čtyřkoly - Ondřejov - Zlenice

9. května 2011 v 12:02 | Katka
Tohoto celodenního výletu se s námi zúčastnili Míša se svou puntíkatou Trinity a chlupatý pejsek Pepík (poznáte ho podle šátečku) zachráněný sdružením Naděje pro čtyři packy ze špatných podmínek. Výlet s fenečkami se mu určitě líbil, hlavně se mu líbila naše Honey Bee, která však jeho zájem opětovala leda tak cvakáním zubů. Výšlap trval asi dvakrát déle, než jsme si naplánovaly, ale stál za to. Krásné pěšinky kolem občerstvujících potůčků, rozkvetlé louky, vyhlídky, Hláska Zlenice ve večerním slunci a country muzika znějící z nedaleké hospody nám mnohonásobně vynahradily nepříjemné leč nevyhnutelné úseky po silnici i bloudění v Choceradech.
Více fotek je k vidění zde.

Jarní výlet ke Xaverovu

19. dubna 2011 v 10:47 | Juka
Tak včera nás po dlouhé době vytáhla panička na pořádný výlet. Kamarádka Míša a foxíci nás pozvali na 2-3h vycházku k mozaikou vyzdobené kapličce u Xaverova. Když jsem se za tmy po 5h vrátily mokré a špinavé zpět ke cvičáku, musely jsme s Krú ohodnotit výlet jednoznačně kladně. Tak například počasí bylo senzační. Cestou bylo několik potoků a rybníků, takže plavání a cachtání jsem si užila dostatek. Též stop ke čmuchání bylo hojně a něco smrdutého na vyválení se taky našlo. Dokonce i házení klacíků bylo, ale nebýt zlodějských foxíků, užila bych si to víc.
Krú si stěžovala jen na otravnou stopovačku, kvůli které nemohla svobodně ukojit svou stopařskou vášeň. Jediné, co bychom organizátorkám výletu opravdu vytkly, bylo zdlouhavé fotografování. Tak pro příště: 1. Krú se v žádném případě nechce fotografovat vedle Alfíka, protože od té doby, co si pořídil Dorinku, s tím nevěrníkem nemluví. 2. Jeden snímek by vám snad mohl stačit. Vidíte nás každý den, tak proč si nás ještě fotíte? Ale jinak se nám výlet móóóc líbil a měly jsem doma Hanynce co vyprávět.

Zdraví vás Juka

Trpaslík a sedm sněhurek

13. února 2011 v 0:26 | Katka
Dnes byla Krú po druhé na cvičáku. Šlo jí to báječně, je úžasně trpělivá, pozorná a nadmíru spokojená, že dostává pamlsky. Jen pan trenér se jí nelíbil a trochu se ho bála, když dělal, že jí sebere aportík. Už tak ho nechtěla... No ale nakonec přece jen přinesla, což je od minula pokrok. Ještě jí moc nejde odložení ve stoje, ale to se vše vychytá. Na cizí psy povrkává, asi se jich bojí, ale bylo to méně, než minule.
Po tréninku následovalá dlouhatánská prochajda 3 lidi + 6 psů. Míša nás pěkně vyblejskla, abychom měly památku. Fotka by se mohla jmenovat Trpaslík a sedm sněhurek:
prochajda Kupsák
Foto: Míša Mrázková

30.1. 2010 Výlet na Blaník

3. února 2010 v 15:46 | Katka
V sobotu byl nádherný zimní den, tak jsme se vypravily spolu s Míšou a foxíkem Alfíkem na výlet na velký Blaník. moc jsme si to užili. Svítilo slunce, sněhu bylo habaděj a v něm jen trochu prošláplá cestička. Potkali jsme jen samé pejskaře. Krú s Alfíkem si hezky hráli až na situaci, kdy si krú dovolila sáhnout na Alfíkův míček. Jučka se tradičně držela svých klacíků a sněhových koulí. další výlet je naplánován a tak doufám, že se nám podaří udržet tradici společných sobotních výletů 1x za 14 dní.

Za následující fotky děkujeme Míše!
To v pravo není klokan, ale Juka lovící sněhovou kouli!

Psí účastníci výletu: Alfík, Juka a Krú

16.1. 2010 Výlet kolem Sázavy

18. ledna 2010 v 15:24 | Katka
V sobotu 16.1. jsme vyrazily na dlouhý výlet zasněženou krajinou kolem Sázavy. Výletu se zúčastnilo sedm psů a čtyři paničky. Krupička poznala poprvé své nové kamarády. Nejvíc se jí líbil foxík Alfík. Oba dva projevovali neuvěřitelné množství energie ve chvíli, kdy jsme se my ostatní sotva plazili do prudkého a dlouhécho kopce po kolena ve sněhu.
Hned tři feňule se nám vesele vykoupaly v potoce. Petřina Lucky dobrovolně hupsla za kachnama, Juka tak napůl - lezla dovody a probořil se s ní led, a Krú naprosto nedobrovolně, když jí Juka shodila z úzkého mostku. Ona se Krú musí holt všude nacpat, i když se tam nevejde. Nešla nám vylovit, ale statečně se škrábala na kry a nakonec za nadšeného chválení a povzbuzování vylezla. Ke každému dalšímu mostku pak přistupovala dosti podezíravě, ale žádné trauma to snad není. Holky nám nezmrzly, ale mokré byly ještě doma. Tam usnuly spravedlivým spánkem a ze sna škubaly pacičkama, jak se jim zdálo o tom zimním plavání.




31.10. 2009 Výlet po památných stromech

3. listopadu 2009 v 10:56 | Katka
V sobotu jsme se zúčastnily exkurze po památných stromech Podblanicka. Akci pořádala ZO ČSOP Vlašim pro své členy a přátele a to včetně těch čtyřnohých. psí sestava byla následující: Juki, Kimi, Kiki a Čanki. Viděli jsem spoustu krásných stromů a vyslechli k nim výklad pana Doc. Zeleného. Juku z exkurze nejvíce zajímaly klacky a bylo jí celkem jedno, zda pocházejí ze stromů památných nebo nepamátných. Popojížděli jsme celý den od stromu ke stromu, takže Juka stále vyskakovala a naskakovala do auta. K tomu jsem si pro zpestření udělaly pár "jupíků" (výskok do náruče - už nám to docela jde), takže Jučilda byla pěkně utahaná, doma vymlaskla misku s jídlem, padla jak podťatá a chrněla až do rána. Výlet se nám moc líbil, až na tu děsnou zimu a dost děsivý oběd v Postupicích.

Foto: Naše výprava před památnou lípou v Mladovicích. Za foto děkujeme Dáše.
 
 

Reklama
Reklama


Naděje pro čtyři packy